Kdo si nikdy nebyl jistý v kramflecích při hodinách fyziky, nemusí se obávat. Autorka je k nám shovívavá. Její publikace je na to připravena. Neodradí ani tloušťkou, útlá knížečka s necelými sedmdesáti stranami textu si nečiní nárok na obsáhlý výklad  jdoucí do podrobností optických jevů. Jde o základní náčrt, chcete-li vytvoření základní představy, jak vzniká perspektiva. Jak malíři mohou dosáhnout zobrazení předmětů a prostorů, aby vznikl co nejvěrnější obraz skutečnosti, viděný z jednoho bodu. Poznáme možnosti vytvoření hloubky prostoru pomocí barev, sbíhání rovnoběžných čar, postupným zmenšováním vzdálenějších předmětů, prostě způsoby, jak lze náš mozek oklamat.

Knížečka provází technikami vzniklými ve starověku přes renesanci až po moderní umění.
 
Autorka je sama grafičkou a malířkou. Na textu je to znát. Úsporný, dobře srozumitelný, praktický, pokud bychom sami chtěli sáhnout po štětci a ty druhé „oklamat“, je dobrým návodem i motivací ke zkoušení. Navíc každá kapitola nepostrádá konkrétní názorné ukázky od různých autorů přesně dokreslující vždy to, co se vysvětluje, z rozdílných pohledů. Názornost, o tu tady jde, takže i já uvedu malou ukázku.

Dva až pět úběžníků. Snad nejširší pohled lze získat použitím čtyř, nebo dokonce pěti úběžníků, kdy vznikají různě zakřivené prostory. Tady pětiúběžníková perspektiva.
Pouze pro trpělivé, že?













Vzhůru nohama? Co je pravé a co není? Tady neexistuje odpověď. Vše je relativní. Vždyť kdo by při pohledu na tyto dva obrázky bez předchozího varování odhadl, že jsou naprosto totožné!

 
Zvídavým doporučuji.

Phoebe McNaughtonová
Perspektiva a jiné optické klamy
vydalo nakladatelství Dokořán v roce 2010

(foto www.dokoran.cz)