Marně přemýšlím, kam knihu zařadit. Vymyká se z dokumentaristiky, tu skoro vědeckou zarputilost v hledání zaobzorových skutečností postrádám. Autoři vynaložili určitě obrovské úsilí v shromažďování dokumentů s otázkou související. Jenže šli cestou, která se nabízela. Muzea, archivy, osvědčené obrazárny a doporučené privátní sbírky. Ano, tam toho nalezli hodně. Obrázek našich křesťanských svátků v letech ztrácejících se v zapomnění prosvětlili, ale beletristické úrovně kniha nedosáhla. Tu ambici autoři neměli, ani nemohli mít.

Za klad publikace lze rozhodně považovat její velmi logické rozřazení do témat, chcete-li do období. Slavení vánočních svátků za první republiky, období nacistické okupace, svátky v padesátých letech, kdy slavení Vánoc v tradičním duchu byla pomalu protistátní činnost. Přejdeme do "zlatých šedesátých" a hup do éry normalizace. Pozor! Tato období mnohý z nás pamatuje takříkajíc „live“. Kniha jde i po profesích, jež byly a jsou „na ráně“. Přibližuje, jak Vánoce prožívali českoslovenští prezidenti, řadoví občané, nuceně nasazení dělníci, vojáci zahraniční armády nebo političtí vězni nacismu a komunismu. Autoři vycházejí z dobových pramenů i ze vzpomínek pamětníků nejrůznějšího věku a těch zmíněných profesí. A pak si náhle čtenář s díky uvědomí věcnost, jíž se autoři úzkostlivě drží.