Život je divná hospoda
05.12.2010
Jaromír Komorous
Hudba
Leitmotiv Béďova povedeného refrénu, celé písničky, mi v hlavě vyvstal v momentě, kdy zazněly první tóny toho kousku. A dovolil si je chlap v plné síle, v plném běhu za příští hnedle knajpou, kde si dá nejspíš čaj, ale hlavně hrábne do strun. Béďa „&Sedifka“ Rörich slavil neuvěřitelných pětasedmdesát a jsem rád, že jsem u toho mohl být.
Koncert, o kterém zde píši, sliboval výlučnost ještě před svým začátkem. Zcela zaplněný sál plzeňské Besedy neočekával rozhodně protagonisty české hudební trampské scény, ale neználky taky ne. Prostorem levitovala atmosféra pospolitosti a to je v dnešní době deviza k nezaplacení. Hlavní organizátor akce, šéf hudebního vydavatelství Avik Jirka Sláma, přetékal spokojeností a ta se projevila i v moderování večera. V takové pohodě jsem ho ještě neslyšel. Koncert bez světelné režie, s velice úsporným ozvučením. &Slo totiž o víc.
Večer otevřel film. Ve světové premiéře. Jeho autor
Ladislav Moulis je v tom filmařském znám jako silně nezávislý dokumentarista. Pilný sběrač nejrůznějších ocenění byl pro všechny zúčastněné známé (množství odpovídající kapacitě sálu) zárukou kvality zpracování. Že ústřední postavou je oslavenec tušíte ostatně všichni. Jeho rozmach si člověk uvědomí, když ho vidí v jednom nahrávacím studiu s
budějovickými Nezmary, nebo s dalším kouzelným dědečkem, jímž je pro mě třeba
Miki Ryvola, spoluzakladatel dnes už legendárních Hoboes. S banjem před jeho chatou jsem zahlédl
Marko Čermáka, mimochodem první pětistrunné banjo, jež sneslo v zemi vůbec nějakou kritiku. Jo, bluegrass v plenkách, Greenhorni, těžcí ražiči nepoznaného. Ale Béďa přesto dál tíhnul k trampské písničce a zůstal jí věrný. Hodně mě vzalo, když pronesl:
„Celý profesní život jsem dělal se železem, tak na starý kolena řežu dřevo. Ono má tak tvárnou duši.“ O bezduchosti ocele taky něco vím. Ostatně u ní jsme se s Béďou poznali. Zručnost k práci se dřevem jsem neobkoukal. Ale dívá se na to fakt pěkně. Dokument
„Do ticha hraj mi dál“ můžete v televizní premiéře vidět za chvíli.
14.prosince.
Ale už hudba. Dětská skupina
JEN TAK. Radost všech ze schopného potěru.
Držitelé dětské Porty.Tomáš Kozák, 11 let, přivedl sestřičku Kateřinu, 8 let, a Béďovu vnučku Evičku, 9 let. Tomášova kytara a nejen ta, třeba pětistrunné banjo nebo dudy. Flétničky holčiček. Všichni zpěv. Hele, to nemá chybu. Obecenstvo je jen tak nepustilo.
Zapamatovat! Z Blovic dorazilo západočeské dámské vokální seskupení
PŘELET MS příjemně nakažené swingem. Poměrně pečlivé aranže hlasů, a věc, co nevidíme často. Zpěv na jeden mikrofon. A radost až do finále. Po takřka pětileté pauze vystoupilo
DUO KOMÁŘI nebo-li
Bohumil a Michal Röhrich. Táta a syn. Michala znám ze všech možných uskupení, ale tady mi jeho vždy skvělá kytara chutnala nejvíc. Standing ovation.
Kluci, dík! Plzeňská Beseda, 26.11.2010 „Velký narozeninový koncert Bédi &Sedifky Röhricha“
Titulka www.navzajem.misto.cz