Do Evropy se osmáci dostali jako pokusná zvířata, neboť jejich tělíčko nezpracovává cukr, takže trpí často cukrovkou a to dědičnou, čímž byli pro vědce vhodným objektem pro výzkum diabetu. Samozřejmě jsme je mohli a můžeme najít i v zoologických zahradách. Ovšem až v devadesátých letech se výrazně rozšířil domácí chov osmáků.

Délka dospělého osmáka se pohybuje okolo 25 centimetrů včetně ocásku, jehož konec zdobí štětinky. Srst má barvy hnědočerné, ale existují i šedé mutace, které přišly z Nizozemí. Osmákův život není nejdelší, ačkoliv v zajetí může své majitele těšit v průměru pět let, v přírodě se často dostává do rukou dravců a tím se nedožívá více jak dvou let.

Osmáci se řadí mezi velmi výrazně společenská zvířátka. Fungují u nich poměrně pevné sociální vazby. Osmák nemá rád samotu a musí se proto chovat nejméně dva. Nejosvědčenější kombinace v případě, že nechcete přímo pár, jenž vás bude oblažovat přílivem potomstva, jsou dva samečci, nebo samičky.

Březost u samiček osmáků trvá devadesát dnů, pak se jí narodí naprosto úžasná mláďátka. Nejsou to neestetická holátka, ale malé kopie svých rodičů, tedy osrstěná se zoubky, které se mohou hned rozhlížet po světě, neboť vidí.

Rodiče většinou dobře pečují o své potomky, kdy se samička drží „v hnízdě“ a sameček obvykle opodál „drží hlídku“. Bohužel z jednoho vrhu může přijít na svět průměrně šest mladých a tak nastává problém, kam s nimi, když vyrostou. Ne v každém Zverimexu se o ně umí řádně postarat, přeci jen pro mnohé chovatele ještě zůstávají velkou neznámou, což má mnohdy za následek traumata, kdy osmák ztratí kus ocásku jen kvůli neopatrné manipulaci. Osmák se nikdy nesmí za ocásek tahat, automaticky vám zůstane část v ruce a už nikdy nedoroste. Osmákovi tyto „zásahy“ nechávají pak hlavně šrámy v jeho malé dušice. Osmák není vůbec agresivní, neubližuje ani svým kamarádům v kleci, pokud je na ně zvyklý, ani svým majitelům. Jen malí osmáčci si občas spletou prst s nějakou laskominou, tak něžně kousnou, ale v dospělosti se u nich tento zlozvyk plně ztratí. Své světle oranžové zoubky a drápky si musí vytrvale obrušovat a proto potřebují ve svém „obydlí“ najít dostatek větví.

Příště (13. 4. 2004)něco o tom, kde osmáky ubytovat, čím je krmit a zabavit.