Celý vesmír opanovala prázdnota Ginnungagap (zející propast), na jedné straně zakončená ohnivou zemí Múspelheim, kde vládl obr ohně Surt. Na druhé straně zase prázdnota končila ledovou zemí Niflheim, kde se rozprostírala mlha, zima a temnota. A tak, vlivem horka i mrazu vznikl nový, severský svět. Nifheim protékalo dvanáct ledových potoků, z kterých šla námraza, až do ohnivé země, kde roztála a stvořila tak prvního obra jménem Ymi, živící se mlékem krávy Audhumly, která vznikla z námrazy, stejně jako on. Z pod jeho levé paže vyrostli muž a žena, nohy společně zase zrodily syna – šestihlavého obra Thrudgelma. Tak vznikli obři, jejichž svit na východě se nazýval svit obrů – Jötunheim. Ale říše obrů a lidí byla oddělena železným lesem a řekami.

Zrození bohů
Protože v celém prapůvodním světě nebylo jediné stéblo trávy, musela kráva Audhumla lízat slané ledové kry. Tak prvního dne vznikly z ledu vlasy, druhého dne hlava a třetí den tělo. Tak vznikl krásný muž jménem Búri, který sám ze sebe zplodil syna, kterého pojmenoval Bör. Bör si vzal dceru obra Böltora – Bestlu a zplodili spolu tři syny – Odina, Viliho a Véa. Odin byl ze všech tří synů nejmocnější a Vili a Vé byli jen jinými formami jeho duše. Vyrůstali a žili jako lidé a stejně tak přiváděli na svět s bohyněmi další potomky. Tělo a duše byli u nich v dokonalé harmonii a byli nejmocnějšími bohy, kteří kdy vládli nebi a zemi. Jednou, při procházení se po pláži vdechli do naplavených stromů život, a tak vznikli první muž Ask (jasan) a první žena Embla (jíva). Když tito tři bratři viděli, jak se z Yimiho rodí stále noví a noví obři, rozhodli se ho zabít. Když tak učinili, utopili se v jeho krvi všichni obři až na Thrudgelminova syna Bergelniho a jeho ženu. Mrtvé Yimiho tělo dotáhli doprostřed Ginnungagapu: Z jeho krve vznikly moře a řeky, z jeho potu jezera. Z jeho masa je stvořená země, z jeho kostí hory, z jeho zubů skály. Z jeho lebky, do které vložili jiskru, která je sluncem na obloze, vznikla obloha. Z vlasů se staly stromy a z mozku, který bozi vyhodili do vzduchu se staly mraky. Z obočí vznikl Mildgard („sídlo uprostřed“), část mezi nebem a říší mrtvých obydlenou lidmi. Obočí sloužilo jako zeď, chránící zemi lidí před obry. Do světových stran postavili skřítky Ausbui, Westri, Sudri a Nordli. Vně Mildgardu se rozprostíral Utgard („vnější svět“), svět obrů a jiných nestvůr. Kosmografické modely jsou v tomto případě tři a značně si odporují. Jeden umístil Midgard na západ, Utgard na východ a oba světy oddělovala řeka a les. Třetí kosmografický model zobrazuje vesmír jako strom světa – Yggdrasil, který drží pohromadě vesmír a propojuje devět různých světů, které se dají, kromě Midgardz, seřadit do protikladů.

Múspellheim (Oheň a horko) - Niflheim (Led a chlad) - zmrzlé pustiny
Ásgard (Nebe a hrdinská smrt) - Helheim (Podsvětí a obyčejná smrt)
Vanaheim (Tvoření) - Jötunheim (Ničení) - svět obrů - Álfheim (Světlo) - svět elfů - Svartálfheim (Temnota) - svět trpaslíků a černých elfů

Bohové i obři mají v osudu předpovězenou finální, poslední bitvu, které nelze uniknout (Ragnarök), a tak tráví svůj čas čekáním na tuto bitvu a střádají armády. Ragnarok značí, svým způsobem, i konec světa, který se ale každých několik tisíc let obnovuje.

_{ikonka: strom Yggdrasil - rlv.zcache.com}