Cocker je známý tím, že na kdejaký flák odpověděl svou coververzí. Dělal to vkusně, o tom žádná. Ale dle kdejakého přísnějšího měřítka, ať si to přiznáme, či ne, byl zapsán jako plagiátor. Úspěšný, velice úspěšný, ale přece. A najednou, v šestašedesáti, hotový majstrštyk. Cockerovy aranže se se vyznačují dvojím. Bez ohledu na ubíhající roky jsou vitální. Druhým aspektem jeho tvorby je „erotické dusno“, jež kape z každé druhé nahrávky. Netroufám si zde posuzovat, do jaké míry se do jeho tvorby vtírá kalkul a do jaké míry je to přirozená manýra. V každém případě je jeho hudba vítanou výplní odvázaných večírků, co můj svět funguje. Našeho zpěváka to nemusí zajímat, ale jeho posluchače v každém případě.
S titulní Hard Knocks album otevírá. Klasická Cockerova rozpalovačka. Druhá Get on ze stejného hnízda. A zde je dobré se zamyslet nad playlistem alba, respektive jeho posloupností. Vyjmenované skladby patří rozhodně k tomu nejsilnějšímu, co mohu slyšet. A Cocker končí excelentní I Hope od americké country kapely Dixie Chicks. Jediný cover na albu! Z původně nevýrazné skladby s ženským zpěvem na pomezí country a Rhytm and Blues udělal Joe společně s producentem Tony Brownem (pianista Elvise Presleyho) doslova gospel-soulový diamant. Cocker se nebojí experimentovat a rozhodně nezůstává uvězněn v letitém interpretovském šuplíčku, do kterého sám zalezl. Na albu se objevují i elektronické zvuky. Jestliže si ho zasadíme mezi americké blues, těžký soul a naopak svěží rock, tak zde ho nacházíme s mnohem popovějším záběrem. Hele, to není v žádném případě na škodu! Přesvědčit se o tom mohli návštěvníci koncertů v Brně a Praze na podzim. Co má na svědomí změnu soundu? Dvě důležité události. Jednou je přechod Cockera ke společnosti Sony Music, druhým a zásadnějším elementem je producent Matt Serletic, jehož předchozí zkušenost třeba s Carlosem Santanou přinesla ke Cockerovi podobný a pro mnohé vyměklejší sound, než na jaký jsme u něj byli zvyklí. Tato nuance může způsobit spoustu reakcí, negativních i pozitivních. Jedno je jisté. I když se Cocker odchýlil od čtyřiceti let své úspěšné kariéry, tleskám, že i ve svém věku má chuť vstoupit na led a má takřka dětskou radost z nové tvorby.

_{Joe Kocker: Hard Knocks, Sony music
Zdroj obrázků www.sonymusic.com}