Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  středa 22.5.2024, svátek má Emil 

Hledej

Sociální sítě



Webmagazín na Instagramu
Webmagazín na X Twitteru

Spolupracujeme

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Rasismus ze všech stran

19.01.2011   Lena Sawyer   Společnost   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Rasismus ze všech stranHned na začátek si položme delikátní otázku: Jsou Češi rasisté?

Dozajista ano. Pokud se někoho zeptáte, jestli je rasista, s náznakem hrdosti v hlase odpoví, že ano. Troufám si tvrdit, že patříme k jednomu z nejvíc xenofobních států na světě. Ono se není čemu divit. Alespoň na první pohled. Každý ví, kdo „nám“ vadí nejvíc – romští spoluobčané. Kdo by neměl vztek, když vidí, jak stačí zamávat slovem rasismus a raději se nedělají problémy. Rasismus je rozhodně odsouzeníhodná věc, nikdo nemůže za to, s jakou barvou pleti se narodil a v jaké komunitě. Tím se dostáváme k jádru problému. Komunisti zakázali Romům před padesáti lety kočovat. Nastěhovali svobodné duše do paneláků a donutili je žít tak, jak jsme nastavení my, ale ne oni. A tak se z občasných problémů stal PROBLÉM, který kupříkladu Rakušané řešit nemusejí, protože jim kočování nezakázali. Jeden můj kamarád pracuje jako pedagogický pracovník v domově, kde odloženým dětem simulují rodinu a normální život. Říká, že oni jsou nastavení jinak. Mají naprosto jiné myšlení, než máme my, než na jaké jsme zvyklí. V našich testech inteligence vycházejí podprůměrně, ale ve skutečnosti jsou tyhle testy nastavené špatně. Nemají „buňky“ na matematiku, jazyky a další věci, které se u nás učí, ale dokážou si perfektně spočítat kolik potřebují dětí, aby dostali tak vysoké dávky, jak potřebují. Velice pozoruhodný je i jejich smysl pro čest při sportovních hrách, kde nejsou schopní podvádět. Můžeme jim vštěpovat naše pravidla, ale stačí málo, kdy se dostanou mezi své a je to ztracené. Volání krve je silnější…

Proto se nedá možná ani moc divit, když se lidé bouří. Stát jim zakázal to, co bylo pro ně přirozené a udělal z nich ty nepřizpůsobivé. A aby nás náhodou svět neudělal rasisty, dejme jim raději všechno, co chtějí. Dochází tak k rasismu na uby a spousta lidí – laiků i odborníků - očekává tzv. „vzbouření lidu“. To je ale jeden pohled na věc. Ten druhý je ten, že se xenofobie rozšířila i na ty normální, přizpůsobivé a pracující. Modelová situace: Mladá dívka se přistěhovala se svou rodinou z Moskvy do Čech. Možná ani moc nechtěla, ale protože by zůstala v Rusku sama, když se zbytek její rodiny rozhodl emigrovat, nadechla se a vydala se s nimi. Slibovali jí lepší život. Jenže realita byla mnohem tvrdší, než si představovala. I když vystudovala poměrně prestižní laborantskou školu a v Moskvě měla super práci, tady jí nikde nechtějí zaměstnat – zákony jsou postavené tak, že vždycky má rodák přednost. Jakoby nestačilo, že jazyk není tak podobný ruštině, jak slyšela, ještě musí dělat podřadnou práci za pár peněz. A navíc se setkává s rasovou nenávistí. Malá, hodná holka, která nikdy nikomu neublížila, musí poslouchat cosi u „rusácích“, o jakési křivdě, která se udála před mnoha lety, poznámky, jak kdyby sama seděla na tanku, který vjížděl do naší země. Závislá na rozhodnutí celní policie, jestli se jim náhodou neznelíbí a oni ji nepošlou zpátky do Ruska, kde už jí nikdo nezbyl. Nemá dost peněz, aby je podplatila a dostala tak trvalý pobyt rychleji než po pěti letech čekání a složitého života. Ale ona je silná a se zatnutými zuby snáší posměšky a strkance a jen občas si s postesknutím vzpomene na domov, kde bylo všechno o tolik jednodušší.

Další modelová situace: Vietnamec už má plné zuby útlaku domu, života ve strachu. Sebere proto svoji rodinu a vyrazí do Čech, kam už vyrazila spousta jeho známých a má se relativně dobře. Doma sice vystudoval vysoké školy, ale tady se raději zařadí mezi svou komunitu a tvrdě dře, aby uživil svou rodinu a měli se docela dobře. Otevře si malou večerku, která má otevřeno prakticky nonstop a na všechny své zákazníky se mile usmívá a váží si jich, protože ví, že je živí. Jeho malá dcerka chodí do školy a je nejlepší ze třídy. Je rád, protože chce, aby vystudovala, hlavu na to má, a žila mnohem lepší život, než on. Nevidí, jak v noci tajně brčí do polštáře, protože si z ní děti utahují a říkají jí – „ta žlutá“ a někdy i mnohem hůř.

Samozřejmě - nic není růžové, jsou i mezi nimi ty horší, ale i ty lepší. Stejně, jako mezi námi. I mezi „bílými“ jsou zločinci, vzteklouni, mafiáni, ti míň přizpůsobiví. Ty dvě situace, co jsem právě popsala jsou skutečné, jedná se o lidi, které znám a občas mne to nutí říkat si, jestli spravedlivé rozhořčení nepřerostlo v něco mnohem většího. V nespravedlivou nenávist a neskutečnou xenofóbii. Pokud se Rom „trhne“ a rozhodne se pracovat a žít náš život, má nejspíš smůlu, protože už je odsouzený předem, aniž by někoho zajímalo, jaký je ve skutečnosti. A když mi někdo řekne, že je cizinec, pociťuji obdiv nad tím, že sebral odvahu a odjel do cizí země, ale i lítost, čemu všemu tady bude muset čelit – hlavně lidem.
 
 
Ikonka: delicatediscussions.blogspot.com


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Evgenija - 2.3.2011 - 8:00

Leni,cetla jsem a tekli mi slzy.Super.


Od: Lena Sawyer - 3.3.2011 - 21:56

Děkuju :c)


ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0255 s