Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  úterý 25.6.2024, svátek má Ivan 

Hledej

Spolupracujeme

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Natáčíme mezi ostrou palbou i výbuchy, zlomená noha je ještě maličkost...

26.01.2011   redakce   Film   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Natáčíme mezi ostrou palbou i výbuchy, zlomená noha je ještě maličkost...Přinášíme vám rozhovor s fotografem a novinářem Timem Hetheringtonem a spisovatelem Sebastianem Jungerem. Dnes již slavní autoři unikátního vojenského dokumentu Restrepo se svěří s nejintenzivnějšími zážitky natáčení, v němž šlo pravidelně o život...

Co Vás přivedlo na tak specifický nápad? Proč Vám toto téma připadalo zajímavé?

Sebastian: Poprvé jsme se tam vydali na pověření Vanity Fair a ABC News. Po pobytu s Battle Company (vojenská jednotka pokrývající afghánské údolí Korengal, pozn. překl.) v roce 2005 mě napadlo, že by bylo zajímavé sledovat život jedné čety zevnitř a napsat o tom jak knihu, tak natočit dokument o zkušenostech vojáků. 


V dokumentu uslyšíme reakce jednotlivých vojáků ve chvílích, kdy se dozvěděli o svém nasazení v údolí Korengal. Jaká byla Vaše prvotní reakce?

Sebastian: Když jsem v červnu 2007 vystoupil z vrtulníku, byl jsem ohromený drsností terénu i jeho krásou. Navíc já jsem tam nemusel strávit celý rok. Domníval jsem se, že samotný boj během tohoto období bude minimální. A to samozřejmě nebyl.


Co Vám vojáci poradili a jak Vás ochraňovali během natáčení? Absolvovali jste nějaký trénink a dostali instrukce (pro Vaši bezpečnost), než jste se vydali do terénu?

Sebastian: Věděli, že jsme já i Tim byli dříve již v mnoha válkách, takže nám nenabídli žádnou radu. Jednou či dvakrát během boje mi poradili, kde je dobrý úkryt (záleží to na tom, odkud se střílí).


Střídali jste se při natáčení s ovládáním kamery?

Tim: Oba dva jsme měli kameru a natáčeli víceméně podle vlastního výběru. Když jsem měl moc práce s fotografováním, postaral se Sebastian o kameru. V několika scénách jsme natáčeli oba a zhruba si to rozdělili. Já jsem zabíral spíše celkový pohled a Sebastian pořizoval záběry zblízka a detaily. Nebo jsem já zabíral Afghánce, zatímco on Američany.

 


Jak byly stanoveny hranice pro Váš přístup?

Tim: Neměli jsme vůbec žádná omezení, prostě nic. Stanovili jsme dohodu, že nebudeme natáčet zraněné americké vojáky bez jejich svolení, a myslím, že nám bylo všem jasné, jak citlivě je třeba postupovat při filmování mrtvých. Armáda si vyžádala kontrolu hrubého střihu, aby zajistila bezpečnost a ochranu soukromí, ale nikdo neměl žádné námitky.


Zůstali jste po celou dobu nasazení jednotky?

Tim: Ne. Každý z nás se tam vydal pětkrát, někdy společně a někdy každý zvlášť. Každá cesta trvala zhruba měsíc.

                                                           

Kolik hodin jste natočili resp. jaké množství se dostalo do filmu? Odesílali jste natočený materiál zpět během Vašeho pobytu?

Sebastian: Natočili jsme 150 hodin stopáže a z každé cesty jsme vezli materiál zpět, zkopírovali jej a uložili. Také jsme natočili asi 40 hodin rozhovorů na základně vojáků v Itálii zhruba 3 měsíce po jejich návratu.

 

Kdo jsou tito vojáci? Měli jste z nich nějaký pozoruhodný dojem? Věděli jste, odkud jsou a proč se vydali zrovna sem? Měli nějaké specifické vlastnosti?

Tim: Nikdo ještě nesledoval nějakou četu po celou dobu jejího nasazení, takže jsme se s některými vojáky neuvěřitelně sblížili. Pocházeli z nejrůznějších prostředí a do armády se dostali z bezpočtu zcela protichůdných důvodů. Někteří se chtěli dostat z domu svých rodičů a armáda jim nabízela nezávislost, jiní zase hledali poslání a nové zkušenosti. Mnozí z nich nespatřovali dostatek příležitostí pro svůj budoucí život a armádu viděli jako nejlepší možnost. Pocházeli ze všech koutů USA, mnozí z Texasu a Kalifornie, ale také ze vzdálených míst jako je Guam.

 

Jaký druh vztahu jste měl se subjekty svého natáčení?

Sebastian: Při každé naší cestě byl vztah lepší, uvolněnější a přátelštější. Vojákům začalo být jasné, že se nesnažíme natočit politický snímek a že se v daném prostředí cítíme jako doma – a že na sebe chceme brát stejné riziko a vydržíme stejné nepohodlí jako oni. Tim si v boji zlomil nohu a já si přetrhl Achillovu šlachu. Poté mě odhodil výbuch, ale bylo jasné, že žádná z těchto událostí nám nezabrání se vrátit.


Jak byste popsal vliv stavu, kdy jste nepřetržitě pod palbou? Zaznamenal jste v chování vojáků nějaké změny během doby, kdy jste byl s nimi?

Sebastian: Oba jsme váleční reportéři, takže toto nebyla naše první zkušenost se střelbou. Když jste ve válečné zóně, může to být jak fascinující tak děsivé. A kombinuje se to s dlouhými periodami nudy. Ve válečné zóně se všechno zdá být zcela jednoduché, protože chaos každodenního života ustoupí neustálé oscilaci mezi tím být zastřelen nebo zůstat naživu. Smíchejte to s naprostým adrenalinem a nevyhnutelně zjistíte, že „vrátit se zpět“ je neuvěřitelně složité. Myslím, že toto je pocit, který vojáci zažili a zažívají a v menším měřítku jsme jej měli i my.


V jedné scéně vidíme vojáka, který si v mezičase mezi tvrdým bojem normálně povídá. Je to poměrně působivé a zároveň to vypadá jako zajímavá volba. Proč jste se rozhodli tyto záběry zařadit? Byly nějaké další momenty, které Vás zarazily?

Tim: Válečné reportáže se obvykle soustředí vyloženě na bojové akce a střílení. A mnozí reportéři se domnívají, že by jakékoliv dílo bez této akce nebylo úplné. My jsme nesmýšleli jinak, ale protože se v údolí Korengal bojovalo neuvěřitelně hodně, začalo být zaznamenávání boje paradoxně docela nudné. Mnohem poutavější a objevné bylo sledovat, jak se s touto situací vyrovnávají vojáci samotní. Lidé, kteří nezažili válku na vlastní kůži, ji nutně vnímají na základě mediálního obrazu, který jim zprostředkovává zpravodajství nebo Hollywood. Toto zobrazení je mnohdy neúplné a nedokáže zcela osvětlit humor, nudu i vnitřní zmatek obsažený v boji. Je to něco, co je podle našeho názoru důležité vylíčit.

 

Setkali jste se mezi vojáky s něčím, co jste nečekali a z čeho jste měli speciální radost, když jste to mohli natočit?

Sebastian: Nebyl jsem jen připraven na to, jak chytří a obětaví budou důstojníci i poddůstojníci. Zároveň jsem byl překvapený tím, jak otevření a pohostinní byli vojáci k nám, novinářům. To jsem nečekal.

 

Natočili jste nějaký materiál s běžnými venkovany a staršími lidmi z vesnic, který se nedostal do filmu a který byste byli rádi zařadili?

Tim: Bylo velmi mnoho scén, které se do filmu nedostaly a nám to láme srdce. Natočili jsme třeba veselé momenty při místních sněmech – setkáních se staršími. A také jsme zachytili intenzivní okamžiky hněvu. Mnoho místních popisovalo, jak moc nenáviděli Taliban a donášeli na něj. A v dalších scénách jasně vyjadřovali nenávist k Američanům a chtěli jejich odchod. To vše zobrazuje komplexnost války, ale do filmu se to již nevešlo.


Snímek je velmi vyrovnaný a nevnucuje divákovi žádnou cestu, spíše jen ukazuje, jaké to je. Můžete nám říci, jestli jste měli nějaké hlavní principy jak a co natáčet a stříhat, jakou zvolit finální podobu?

Sebastian: Nezajímala nás politická dimenze války, jen zkušenosti vojáků, takže jsme se omezili jen na věci, k nimž měli přístup sami vojáci. Například jsme se neptali generálů, proč je jednotka v údolí Korengal, protože sami vojáci nemají možnost se jich ptát. Naší hlavní zásadou bylo, aby se ve filmu objevili jen lidé, kteří aktuálně bojovali v Korengalu. To z filmu vyloučilo mě i Tima… a zamezilo nám to v použití vnějšího vypravěče.

Tim: Bylo to vědomé rozhodnutí. Jsme novináři a jako takoví bychom neměli lidi „navádět“ k určitému stanovisku. Tomu se říká „advokacie“ či „obhajoba“ a určitě to má v mediálním světě své specifické místo, ale jako novináři jsme se do ní nechtěli pouštět.

 

Zdroj: NG/ www.channels.cz

 


O filmu si můžete na Rozhledně přečíst zde:  (klikni)


Na Rozhledně zároveň s premiérou snímku Restrepo probíhá soutěž. Zapojte se také do hry o tři stylová trička a 3D skládačku. Stačí správně odpovědět na tři filmové otázky:  (klikni)

Soutěž končí 28. ledna 2011



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0452 s