Odepnul od sedla dlouhý meč a vyzkoušel, zda jde lehce vytáhnout. Spokojeně přikývl a uvázal si ho popruhem na záda. Jeho uhlově černá klisna tlumeně frkla, když ji hladil po hlavě a po krátkém zamyšlení si připnul k pasu váček s amulety. Corm nikdy na amulety nevěřil – ale jeho nepřátelé ano a to bylo důležité.
Do tmy zbývala ještě skoro hodina.
Zaklínač vyšel ven a zapečetil kouzlem vrata stáje. Podle všeho, co zatím věděl, nebylo radno soupeře podceňovat. Vydal se ztichlým městem, směrem k severní bráně, odkud měl nejlepší výhled na okolí. Jeho tiché kroky provázely jen zvuky zastrkovaných petlic a bouchání zavíraných okenic. Corm s lhostejným výrazem vystoupal na hradby, stáhl si meč ze zad a posadil se. Položil meč na kolena a v mysli se přenesl do pohledu svého obrovského sokola, který z výšky pozoroval okolí. Všude panoval klid, ticho – a strach. Corm ho vnímal i skrze pevné zdi hradeb. Za pár chvil večer vzdá svůj marný boj a noc převezme vládu nad tímto územím.
Sokol v jeho mysli tiše křikl a Corm zpozorněl. Povstal a zahleděl se směrem, který mu jeho přítel naznačil. Na dohled od severní brány uviděl karavanu, která spěchala ze všech sil do pomyslného bezpečí městských hradeb. Prostorem se rozlila noc, jako černý samet a jednooký zaklínač seskočil tiše na zem. Přehodil si meč přes plášť, aby byl po ruce, ale nepřekážel a vykročil kupcům v ústrety. Byl zhruba v polovině cesty, když ho sokol upozornil na něčí přítomnost. Ve stejném okamžiku se ozvalo bolestivé ržání koní v čele a Corm uviděl, jak vůdčí pár hřebců padá k zemi. Ozval se smrtelný jekot k smrti vyděšených lidí a nárazy vozů, které se jeden přes druhý tříštily o povoz v čele. Corm se rozběhl.
Vzduchem prosvištělo uražené kolo a bolestivý řev se mísil s vyděšeným jekotem umírajících obětí, drcený vahou nákladu a vidinou neodvratitelné srážky. Vůz za vozem se drtil o předešlé trosky a koně, kteří neměli kam uhnout, byli drceni vahou plně naložených vozů.
Corm přiběhl na místo dokonalé zkázy. Utržené lampy létaly vzduchem a jejich plameny už začínaly požírat drahé látky, i vzácná koření. Rychlým pohledem Corm zjistil, že se přece jen pár lidem podařilo vyskočit včas, ale neměl v plánu se tím zabývat více, než bylo třeba. Dnes měl jiný úkol.
Zaklínač se gestem obalil kouzlem neviditelnosti a čekal. Za jeho zády zazněl výkřik a kupec se skoro v tom samém okamžiku skácel mrtev k zemi. Corm se bleskurychle otočil, připraven seslat útočná kouzla. Hned nato zazněl stejný smrtelný chropot z opačné strany. Corm obrátil hlavu a mírně překvapeně povytáhl obočí. S něčím tak rychlým se ještě nesetkal, ale neměl v plánu si vytvářet zkušenosti tohoto druhu. Gestem nechal svoji připravenou manu vyprchat a pomalu postupoval podél stínu k místu, kde se sbírali ze země lidé. Zavanul vítr a hned na to padl další mrtvý k zemi. Corm se zamračil a pak jediným gestem odhalil svoji přítomnost. Pro větší zesílení účinku použil málo známé kouzlo a zdálo se, jako by zaklínač najednou vystoupil ze země. Cítil, jak pod účinkem kouzla ustupuje zem i nebe, jak celé okolí ustupuje a Corm, je středobodem všeho světa. Cítil, jak se pod účinkem kouzla se třese zem, jak se celé místo chvěje hrůzou ze zaklínačovy přítomnosti. Vnímal, jak poryv kouzla zasáhl i jeho neviditelného soupeře a na okamžik zaklínač pocítil i záchvěv jeho paniky. Sokol Corma upozornil na hrozící nebezpečí jen o zlomek sekundy později, než zaklínačovy vycvičené instinkty převzaly vládu nad jeho tělem.
Corm odskočil o sto kroků zpět od nebezpečného území a ještě ve vzduchu zaklel tucet Gromašských pavučin kolem celého místa. Dopadl do pokleku a přivolal na svoji ochranu pár zjevení Bílých rytířů. Posílil je Svatou aurou a v tu chvíli viděl, jak jeden z jeho rytířů padá za bolestivého jekotu k zemi. Corm vycenil zuby a znovu odskočil dalších sto kroků – tentokrát jiným směrem. Viděl, jak jedna ze smrtonosných pavučin je protržená a i druhý rytíř padá. Vznesl se nad zem a jeho oko na okamžik zazářilo čirou magií. Gestem přivolal na pomoc půl tuctu ohnivých elementálů a ještě než se jeho nohy dotkly země, ze vzduchu ne vylouplo deset ohnivých Nefritů z ostrovů Narjeenat. Na víc nezbyl čas. Sokolovo varování mu opět zaznělo hlavou a Corm opět musel odskočit stranou. Trhnutí pláště a zvuk hladce proseknuté látky jeho pláště mu jasně naznačil, že chybělo málo a zaklínač se mohl připojit ke svým méně schopným předchůdcům. Corm vycenil zuby a ještě ve skoku vyslal oslnivý blesk do míst, kde před chvílí byl jeho soupeř. Blesk na okamžik osvítil celé místo zkázy a zakousl se do třísetletého dubu, který v zápětí změnil na hromadu hořících třísek. Elementálové začali zaklínat svá ohnivá kouzla, mýtina byla v jednom ohni a Nefritové se bezhlasně svolávali ve snaze zablokovat útočníkovi cestu. Corm si dalším gestem osedlal tornádo, vznesl se vysoko nad bitevní pole. Pak novým kouzlem obklopil území deset stop vysokými zdmi z čistého magmatu.
Sopky se draly za ohlušujícího zvuku na povrch a kouř zaclonil vycházející měsíc. Celá krajina pulsovala magií, kterou Corm přivedl do tohoto světa a občas se vybila směrem do nebe v krátkých záblescích. Žár, který Corm vyvolal, začínal být k nesnesení. Jednooký zaklínač se obklopil obraným štítem a jen podle toho, jak se přesouvali Nefritové, či kam padala kouzla elementálů ze vzduchu pozoroval, kde může být jeho soupeř. Pak na okamžik uviděl, kouř, který stoupal z jednoho místa. Corm zesílil obranu, ale než stačil cokoliv udělat, na okamžik něco prorazilo lávovou stěnu. Sokol sledoval hořící linku ze vzduchu když se naposledy zaklikatila nocí – a zhasla.
Corm pomalu přistál na zem a gestem nechal zmizet všechny přivolané bestie. Několik pohybů zaklínačových paží a z oblaků začal padat léčivý déšť, který hasil oheň, léčil zem i přírodu. Hrstka přeživších kupců padla tváří k zemi a děkovali všem Bohům, za své životy. Corm se zachmuřenou tváří procházel polem zkázy a jeho výraz naznačoval, že není spokojen ani trochu. Zavolal ve své mysli sokola, který kroužil vysoko nad krajinou a zamračeně se sehnul nad jednou z padlých obětí této bitvy. Mrtvý člen karavany, byl bez krve – podoben spíš mumii, než někomu, kdo ještě před pár minutami byl vyděšeným obchodníkem. Dvě zřetelné rány po tesácích na krku dávaly jasné vodítko, ale Corm odmítavě zavrtěl hlavou. Znal vampíry dobře a nikdy nepochyboval o jejich síle – ale tohle se vymykalo všemu, co zatím viděl. Pomalu se otočil a zadumaně kráčel zpět do města. Nevšímal si místa zkázy, ani obětí srážky, které se dožadovaly pomoci, vody, nebo prostě jen rychlého konce. Jednooký zaklínač, zadumaný do svých myšlenek šel tiše nocí a nebyl ani trochu spokojený…
Pokračování ve středu 9.2.2011
Autor: Aleš "Hawkey" Křen
Ikonka: santharia.com