A ten se otevíral v galerii Rudolfinum už na podzim. Psala o tom kolegyně Kolocová. Zde: http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=10715. Západočeská galerie se tak dostala do exkluzivního týmu pořadatelských institucí. Považte: Galerie Rudolfinum, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Dům umění města Brna, DOX centrum současného umění a Západočeská. O celkovém projektu už víme pár měsíců, co tedy ti dva, co vystavovali v Plzni? Sešli se tu malíř s fotografem, a tak chvíli trvalo, než jsem našel jejich společnou střechu nad hlavou. Že se jedná o dekadenci bylo jasné už u vstupních dveří výstavní síně, kdy si člověk uvědomí, do jakého spolku nakoukne. Tak, co tu najdeme?

Nic, o čem bychom už nevěděli, nic, s čím bychom nepočítali. Nezapomeňme. Jsme v druhé dekádě jednadvacátého století. Apokalyptický pocit zmaru a krize naší civilizace vždy podněcuje zvýšený zájem o temnou stránku lidského nitra i samotného světa. Od sedmdesátých let 20. století můžeme sledovat kontinuální snahu soudobého umění pracovat s typicky dekadentní tématikou. Někdy mě, určitě mylně, napadá, že kumštýřská vazba na ten styl je jen cesta za zvýšeným zájmem publika. Ono je to někdy atraktivnější. Někdy děsivější a někdy volnomyšlenkářské. S tím ruku v ruce kráčející i pohodlí rozumu. Zabývám se jiným trápením. Mám řadit dekadenci k jednoznačně čitelnému pólu lidských emocí a existuje hranice mezi positivismem a negativismem? A potřebuje ta jmenovaná paní vůbec nějaké ismy? Když sami děláme vše, abychom se jich zbavili?

Ale ta střecha, jářku! Dočasnost z uměleckých vizí obou přímo prýští. Provází ji zraňování. Tělesné i duševní. Ale to patří k životu, řekne mnohý. Ano. Jako zrození a smrt, nerozluční komplici bytí každého z nás. Kapitální otázka pro všechny. Chceme to opravdu všechno znát? A když ano, není to jen moderní póza? Vede cesta za sebepoznáním jen tudy? Víc na mě působily fotografie, jejichž autorem je Ivan Pinkava. Pracuje očividně s nepěknými modely a vědomě s věcmi, jež jsou dávno za zenitem použitelnosti. Josef Bolf obdobně. Jen ještě vytvoří domněnku hermeticky uzavřeného prostředí. A to už mu nevěřím. Ocitli bychom se na půdě sci-fi a to je jiná disciplína, v níž se ani nedá koupat v rybníku. A to chci.

Nicméně výstava v Plzni v neděli končila. Nehnal jsem se tam. Ale zašel jsem rád.

_{Západočeská galerie v Plzni, výstavní síň „13“: Ještě místo – Pustá zem
5.10.2010 – 6.2.2011
Zdroj fotografií www.zpc-galerie.cz}