Monografií umělců se v poslední době vyrojilo nesčetně. Od renomovaných autorů až po tzv. sepisovatele. O některých z nich jsme psali i v Rozhledně Webmagazínu (namátkou třeba Věra Chytilová, Ladislav Chudík, Miloš Kopecký, Zdeněk Podskalský, Pavel Landovský, Jaroslav Dietl, ze zahraničních třeba Peter Sellers). Jak v této nadprodukci obstojí nejnovější portrét "chlapa se širokým srdcem" Radoslava Brzobohatého od Jana Brdičky?

Na první pohled je vkusná vázaná kniha z nakladatelství ČAS sympatická rozsahem. Kolem 150 stran. Řeknete si, že na pětisetstranové tlustospisy už dnešní čtenář nemá čas, zvláště když na mnoha stránkách rozebírají nicotnosti. Při četbě knihy oceníte stručnost a výstižnost vyjadřování autora, což nejde na úkor kvality. Jan Brdička píše úsporně ale čtivě, vybírá to nejpodstatnější a nezdržuje se u detailů.
Čtenář možná nevěděl, že Radoslav Brzobohatý měl být původně námořníkem jak bylo v jeho rodině tradicí. Rebel z valašských kotárů si však prosadil svou - nejprve jako muzikant pak i jako herec a student DAMU. Kniha pak čtenáře provede v krátkých zastaveních jeho studiemi, hereckými začátky v různých divadlech, v televizi a filmu až k vrcholným úspěchům. Nazapomíná se ani na jeho osobní život - viz kapitolky První lásky či Ženy - takže i ti, kteří se zajímají o soukromí herce (třeba jeho manželství nebo spekulace o vztahu či spíše konci vztahu s Jiřinou Bohdalovou) se dozvědí více - i když autor nesklouzne do bulváru.

Oceňuji, že autor vzpomenul první a opravdu významnou roli v televizní adaptaci Londonova románu Martin Eden pod názvem CESTA ŘEKY K MOŘI - nechápu proč televize se k této hře nevrátí. Pak už jsou ze stovek Brzobohatého rolí blíže zmíněny ty nejpodstatnější - především Kachyňovo UCHO s Jiřinou Bohdalovou

_{Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová ve filmu UCHO}

a Jasného V&SICHNI DOBŘÍ RODÁCI (v něm máte skutečně pocit, že role hrdého sedláka Františka a povaha Radoslav Brzobohatého jedno jsou - viz foto v závěru článku).

Nezapomene se na roli F.L. VĚKA v televizním seriálu a pak... pak už na čtenáře padne smutek. Nevyšla role majora Zemana a zákaz od uvědomělých straníků na Barrandově učinil téměř konec jeho filmové kariéry. Jan Brdička sice píše, že "nesměl několik let točit filmy ani pro televizi" ale soupis filmových rolí v příloze ukazuje, že tomu tak nebylo úplně - malé role se pro Radka občas našly (detektivky NA KOLEJÍCH ČEKÁ VRAH či VÍM, ŽE JSI VRAH...) a také jedna velká - poručík Navara v Brynychově OÁZE z roku 1972. Ještěže zde bylo Divadlo na Vinohradech - KRÁL KRYSA, KLEC BLÁZNŮ a další hry a další role až po účinkování ve vlastním Divadle Radka Brzobihatého. Slavná role ale přišla ze Slovenska, kde se tolik nebáli a Brzobohatého obsadil režisér Hollý do svého filmu NOČNÍ JEZDCI. Při četbě Brzobohatého osudů a prohlídce jeho rolí na vás padne smutek z toho, jak normalizační doba dokázala umlčovat výrazné talenty a musíte neustále myslet na to, jaké nezapomenutelné role mohl Radek v době svého hereckého vrcholu vytvořit.

Druhá část knihy se věnuje osobnímu životu, jak naznačují už názvy krátkých kapitol - Děti, Život s drby, Pár ošklivých momentů, Sladká chuť riskování) a k tomu - opět ve velmi stručných kapitolách - se můžete seznámit s jeho myšlením a názory - viz Osud, Smrt, Víra, Férovost, Skromnost, Strach, Fyzická bolest a pod. Právě tahle část má vypovídat o osobnosti Radka Brzobohatého - a činí to jakoby mimochodem, nenásilně, na příkladech ze života i tvorby, výňatky z různých publikovaných rozhovorů a sesbírání zajímavostí a příhod.

Knihu doplňují názory kolegů a spolupracovníků - herců, režisérů a fotografa Miloše Schmiedbergera a velice stručné výňatky z recenzí filmů i divadelních her. Ocenit je třeba bohatou černobílou fotografickou přílohu na kvalitním křídovém papíře a v závěru pak soupis filmových, divadelních a rozhlasových rolí. Tady bych ale nakladatelství vyčetl, že si nedalo tu práci a k soupisu titulů nepřidalo jméno režiséra a hlavně roli, jakou v nich Radoslav Brzobohatý vytvořil. A když už se zmiňuji o nakladatelství musím pochválit velice citlivá slova na přebalu knihy od Josefa "Pepsona" Snětivého a zároveň litovat, že nepředstavilo autora knihy Jana Brdičku.

Kniha o Radoslavu Brzobohatém je záslužná. Velký herec a velký člověk si ji určitě zasloužil. Autor zjevně prostudoval velkou řadu tiskových materiálů (jsou uvedeny v příloze - bohužel však jen názvem tiskoviny a datem, bez názvu článku a jeho autora) a dokázal z nich vybrat to nejpodstatnější. Přesto mi v knize chybí ucelenější, nebo lépe řečeno osobnější pohled na herce. Jsou zde jeho vlastní slova o rodině, přátelství, milované profesi či třeba valašských kořenech, ale to vše je vyčtené z publikovaných, často horečně spisovaných materiálů. Pro podobnou knihu je nezbytný delší osobní kontakt, aby mohl autor přijít s něčím novým, dosud nepublikovaným a ne jen s obecně známými fakty.

Pominu-li drobné chybičky - například Albeeho hra KDO SE BOJÍ VIRGINIE WOOLFOVÉ? se na našich jevištích hrála pod názvem KDOPAK BY SE KAFKY BÁL? a nikoli obráceně, jak je v knize uvedeno - nebo, že se v kapitole "Férovost" o dopingu pletou anabolika s antibiotiky - je kniha přínosem. Jen vás maně napadne, jestli té stručnosti nebylo příliš - třeba se nedozvíme, jaké měl Radek na DAMU spolužáky, zajímalo by nás proč jako výrostek byl vyloučen ze školy a nakonec čekáte i to podstatné - jakési autorské zhodnocení jeho talentu, specifika jeho herectví... Ale při již zmíněné explozi biografií se Radka Brzobohatého určitě ještě někdo ujme a dočkáme se podrobnějšího rozboru jeho rolí a možná i vyjádření jeho duše...

_{Foto: nakladatelstvicas.cz, novinky.cz, instinkt.tyden.cz}