Rudolfův (po)hřebChvála čiré radostiPůvod psaní, Páral a jiné svízeleNa cestěU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška
Neviditelné pasti očima autorek: Co nás drží v šachu a jak najít cestu ven?Petra Kohoutová učí cizince na VŠ a vydala druhý románPřed sto lety zemřel Václav Sojka, podivuhodný dramatik100 let od narození Ludvíka VaculíkaObyčejná a neplánovaná smrt Jiřího SchelingeraJak překonat autismusZnojmo podle Moniky FrecerovéNaznačuje nový Vinnetou, že už Američané se chovali jako náckové?Osvědčené verše z pradávné MateřídouškyCo mi přineslo červencové čtení? A jedna společná otázkaSta let by se dožil Fidel CastroDětská, ale nedětinská hrubínologie
| Mraky ženou se nad námi tak jako o závod když bylo by nádherné zahlédnout jen kousek slunce třeba když zapadá a sklání se k spánku to by bylo nejlepší pro naši samotu dívat se za jeho obzor kde topí se krajiny v paprscích přílivu jak se mi po nich stýská když dují větry od pólů a to šero pokrývající pustinu není přece noc jen myšlenky naše ztratily barvu kolem je ticho mlčí i ten který řekl kdysi jsem který jsem ale bylo to dávno i tak díky cítím to podobně uprostřed bouří jsem to jediné co zůstává a na co je spolehnutí i když nejisté a stejně se jednou zhroutí do černé díry uprostřed hvězdy která ztratí svůj svit ale to vše až někdy kdo ví zatím mohu se chlubit jediným co vím a co zatím platí - jsem ten který jsem Jan Alexander |
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.