Z rasových důvodů vyloučen z reálky. Vyučil se nakonec krejčím. V šestnácti už Terezín. Ale to jsme si řekli minule. Hodně málo lidí na tomto světě zanechává po sobě takovou stopu jako on. Napočítal jsem 34 titulů knih. Podle mnohých, či úplně samostatně, vznikly scénáře filmů a televizních inscenací. Za svou největší hanbu považoval, že zvedl ruku pro popravu Milady Horákové. Co to bylo za dobu, že ohnula v pase i lidi, již se jako lidi chovali celý život? Za „věrné služby“ socialistickému režimu musel v šedesátém osmém republiku opustit. A psal. Pořád psal. Dlouhý seznam knih vyústil pro mě velmi sympaticky, a když sleduji jeho život, tak i logicky. V roce 1995 se stal šéfredaktorem české redakce amerického časopisu Playboy.  Lidství, pokora k ženskému světu, zde vrcholové uplatnění.

Neznám autora, jenž by se systematičtěji věnoval holocaustu, jako on. Vypsal se ze svého traumatu? To nevíme, ale na veřejnosti už o něm mluvil s nadhledem. A to tak roztomilým, že člověk byl skoro schopen pochopit i kolektivní exces s justiční vraždou. Koukněme do jeho díla. Aspoň do toho, jež mi prošlo rukama. Co jej značí? Zevšednění hrůz genocidy.

Už koncem padesátých (57-58) přišel se sbírkami povídek Noc a naděje a po roce s Démanty noci. V první se vyrovnává s autobiografickými zážitky z koncentráku. Zbabělost plynule dorůstající do hrdinství? Ukradené dozpívání dívkám, klid stáří? Demonstrace uzurpátorství gestapáků? Veškeré dojmy velmi málo přefiltrované a přesto podané silně realisticky, že až jednomu zatrne. V druhé svou sytou, ale věcnou fabulaci pustil z řetězu úplně. Povídka Tma nemá stín byla zfilmována podle autorova scénáře. Obecně vnímána jako jedna z nejlepších Lustigových knih. Kniha jímavá, ústředním motivem dítě. Dítě uprostřed války. Zbídačené, s myslí upřenou k přežití, se srdcem zbaveným soucitu, o lásce nemluvě. Dítě zbavené dětství. Výmluvný vykřičník za největším zlořádem války.

Dodnes se s přáteli přeme, zda se jedná o román či novelu. Ale té knížce je to očividně jedno. Kráčela pyšně druhou polovinou 20.století a prokráčela tak i první dekádou jednadvacátého. Dita Saxová. Titul z bohaté kolekce Arnošta Lustiga dle mého nejsilnější. Příběh dívky, která se nenechala umlčet válkou a natruc ji přežila. Pak ale mírová atmosféra, v které se neumí pohybovat. Neunesla tu dobu. Dnes už klasika české literatury. Poprvé vyšla už v roce 1963. Zfilmována, autorovi vynesla nejednu cenu. Překládána hodně často.

Jeho porevoluční tvorba se mi už do rukou nedostala. Ale v každém případě mě oslovila možnost sáhnout do jeho tulácké torny a vytáhnout věty, kterým říkáme citáty.

Co tenhle? V kartách je to jako v lágru: objevíš, že se tě štěstí i neštěstí nemůžou držet od začátku do konce. Když člověk vydrží hrát, nemůže mu padat jenom špatná karta. Někdy se karta obrátí a dostaneš všechno zpátky. Nebo víc. Vyhraješ. Máš příště.

První z článků o Arnoštovi Lustigovi zde (klikni)

_{titulka www.novinky.cz; obálky knih www.knizniweb.cz}