V době rozkrájeného Německa jsme z NDR slýchali Phudys. Z toho mála, co tam soudruzi z NDR upekli, to bylo nejzajímavější, ale popravdě, stálo to za starou bačkoru. Tak jsme šilhali za ostnatý drát. V současné době jsou to určitě v devadesátém čtvrtém vzniklí Rammsteini, kdo umí promluvit do celoevropského soundu a dát vůbec nějaký smysl muzice jako takové, aby měla občanský rozměr a nenudila. Její základní úloha to není, ale když tam je, na škodu není. Ale o těch tady bude samostatný článek, tak pojďme na dědky z úvodníku. Scorpions vznikli už někdy v šedesátých, na špičce popularity jsme je mohli vídat v osmdesátých letech minulého století. V těch si málokterá bigbítová kapela u nás dovolila nezařadit aspoň dva jejich kousky do repertoáru, i když ortodoxně jinak jela svůj autorský repertoár. Přání publika kupodivu nikdy nebylo tak silné a měřit se mu mohli pár let předtím Zepelíni. Ani Beatles, ani Rolling Stones. Co na nich bylo tak charismatické, že si to pískali o samotě i ti, kteří nad tím ve společnosti ostatních holomků mávli pohrdlivě rukou? Především ohromný tah za romantikou. V rádoby tvrdém posazu jistá líbeznost a holky, které si normálně říkají „vole“, v sobě probudily ženské a na chvíli ustoupily ze svého „hard“ slovníku. &Sokujícího, přiznejme si. Jo, zhasněte světla, rozsviťte svíčky. To byli &Skorpíci.

Od začátku vzniku skupiny se v ní často hrála hra „škatule, hejbejte se“ .Bez ohledu na to skupina nahrávala a drala se do světa. Scorpions vždy stáli a padali se zpěvákem. Klaus Meine vládl publiku neobyčejně čistým, ničím nezkresleným průzračným hlasem. A tu máš, čerte, kropáč. V kritické době vzestupu kapely na minimálně evropský hudební piedestal Maine o svůj hlas přišel. Kapela se ukázala jako vzorní nosiči vody v cyklistickém pelotonu a na svého frontmana počkali. Meine se uzdravil a vrátil se možná i o něco silnější. Přes rockový rodný list to byli oni, kdo se postaral o zrod jakéhosi paskvilu v rockově orientované kapele, jemuž asi umíme říkat poprock. Jejich úkrok se projevil zmenšeným počtem prodaných titulů. Kdo jiný by si to měl uvědomit, když ne oni. A tak album Unbreakable z roku 2004 je přivádí zpět na správnou cestu. Na světových pódiích je můžeme vídat dodnes.

Mezi holomky té rockové smečky se jejich dvěma největším hitům běžně říkalo „oplodňováky“. Funguje to dodnes. Slyšel jsem je, šediváky, v roce 2006 na festu na Malé skále a pranic nezněli popově. Jen ty rozsvícené zapalovače nad hlavami a kolébání se do rytmu. Ale co chtít od německé kapely a českých fanoušků? Svítilo se prý i u Michaila Gorbačova v roce 1989 v Rusku. Tak tomu vždy bylo a zřejmě bude. Vadí vám to? Mně ne.

_{Zdroj obrázku a fotografií:
 www.thega.untlet.com;www.isao.typepad.co m;www.scorpions.jirpa.cz}