Roku 1190 vzal špitál pod ochranu vévoda Friedrich V. &Svábský a nemocnice byla pojmenována Hospitale sanctae Mariae Theutonicorum in Jerusalem (&Spitál Panny Marie Němců v Jeruzalémě ). Po dobytí Akonu r. 1991 si zde bratrstvo postavilo dům a kostel. O osm let později papež Innonenc IV pověřil bratry starající se o nemocné bojem proti pohanům. Postupem času se toto bratrstvo začalo přeměňovat v řád, který sdružoval německé rytíře a stal se hned po Templářích a Maltézských rytířích nejsilnějším rytířským řádem křesťanského světa. Počátkem 13. století se díky ústupu křžáckým výprav v Palestině snažil řád najít nové místo, kde by mohl působit. Nějakou dobu zahnízdil v Sedmihradsku, kam ho pozval uherský král Ondřej II, aby řád chránil východní hranice uherského království a aby v něm šířil křesťanství. Řád ale spíše sledoval vlastní zájmy, a proto rytíře Ondřej II roku 1225 vyhnal ze země. Prakticky vzápětí po vyhnání ze Sedmihradska pozval rytíře kníže Konrád Mazovský do Polska, aby chránili prusko-mazovské pohraničí a za odměnu jim nabídl chelmiňskou zemi. Řád tuto nabídku přijal a v roce 1226 je papež Řehoř IX. postavil ve zlaté bule z Rimini pod ochranu svatého Petra. V roce 1238 bylo řádem dobyto pruské území a řád se zaměřil proti Litvě (v té době pohanské) a pravoslavným ruským knížectvím a proti katolickému Polsku a v roce 1230 potvrdil Konrád I., že řádu náleží na věčné časy vydobytá území na pohanských Prusech.
 
Za velké podopory Německa a Čech se řád se začal šířit po celé Evropě (zejména po Itálii, Francii, Rakousku a Čechách) a velmistři řádu se soustředili na vybudování řádového státu v Pobaltí. Růstu řádového státu učinila konec bitva u Tannenbergu (Grunwaldu) 15. 7. 1410, kde byl řád poražen polským králem Vladislavem. Definitivní konec pro řádový stát znamenala reformace: r. 1525 velmistr řádu Albrecht von Brandenburg - Ansbach konvertoval k protestantismu a sekularizoval řádový stát, do jehož čela se postavil jako vévoda pruský pod suverenitou polské koruny. Poté bylo sídlo řádu přeloženo do Mergentheimu a vliv řádu postupně slábl, až na přelomu 18. a 19. století ztratil řád většinu svého majetku a pozemků a Napoleon přikázal v roce 1809 dokonce řád rozpustit. 

V  roce 1834 dostal řád nová pravidla, existoval pouze a výlučně jako hospitalní řád ve vídeňském domě s vlastním kostelem – to vše přístupné návštěvníkům.

Za druhé světové války byli členové řádu pro svůj neskrývaný odpor k nacismu pronásledováni a následně popraveni nebo zavražděni a majetek řádu byl nacisty zkonfiskován. Po skončení války pronásledování neskončilo, v komunistických zemích byli i nadále členové pronásledování – tentokráte komunisty a na území České republiky konfiskace majetku podle Benešových dekretů pokračovala i nadále a nakonec komunistické úřady vyhnali německé rytíře ze země. Řád obnovil svoji činnost v Československu po sametové revoluci, zažádal zpět o zkonfiskovaný majetek a momentálně působí v Opavě, kde má jak svou mužskou, tak ženskou větev.
 
_{titulka www.alpas.cz}