Režisérem inscenace je umělecký šéf opery Národního divadla Jiří Heřman, jehož estetiku mohli diváci poznat v nedávných inscenacích Dvořákovy Rusalky nebo Martinů Her o Marii.

„Uvedení Wagnerova Parsifala je velkým svátkem pro každý operní dům. Zcela výjimečný operní titul s tematikou duchovního rozměru bytí je inspirací nejen pro období nadcházejících velikonočních svátků, ale vede k zamyšlení či k zastavení nad smyslem lidské existence. V titulních rolích naší inscenace se představí vyhlášení wagnerovští interpreti spolu s předními sólisty opery Národního divadla Evou
Urbanovou, Ivanem Kusnjerem a dalšími. Zcela zásadní je pro nás spolupráce s dirigentem Johnem Fiorem, obsažnost Wagnerovy hudby se zde naplňuje ve velmi poučené a strhující interpretaci,“ říká režisér Jiří Heřman.

„Wagner vždy patřil k mým nejoblíbenějším skladatelům a Parsifal je operou, ke
které mám srdečný vztah. Toto je moje třetí produkce a jsem opravdu rád, že ji mohu
připravovat pro Prahu. Mé zkušenosti z Prstenu Niebelungova byly zde tak
mimořádné, že jsem velmi rád přijal nabídku hudebně nastudovat i tuto poslední
Wagnerovu operu. Parsifal je však i velmi složité dílo ve svém prolínání duchovního
a smyslového a pro mne osobně je vskutku dojímavý. Cítím se poctěn, že můžu
dirigovat první produkci Parsifala v Národním divadle po tolika letech. Velmi se
vydařil i výběr obsazení složeného jak ze zahraničních, tak českých sólistů. Myslím,
že inscenace ukáže, jakou lásku, ale i respekt chová k tomuto dílu režisér Jiří
Heřman. Opravdu se těším na premiéru,“ říká dirigent John Fiore

Roli Parsifala přijal německý tenorista Alfons Eberz. Toho zná pražské publikum ze
zmíněné Wagnerovy tetralogie, v níž ztvárnil před šesti lety Siegfireda. Parsifala zpíval tři sezony rovněž v Bayreuthu – v divadle, pro které Wagner své dílo zkomponoval a původně ho i určil jako výlučné místo pro jeho uvádění.

Do role Gurnemanze byli obsazeni basisté Matthias Hölle a Manfred Hemm. M. Hölle
strávil v Bayreuthu celých dvacet sezon a prozatím naposled tam ztvárnil právě
Gurnemanze. Rakušan Manfred Hemm působil několik sezon v Metropolitní opeře
v New Yorku, jeho Sarastra v Kouzelné flétně ve výpravě Davida Hockneya lze zhlédnout i v záznamu z roku 1991. Jako Gurnemanz se již představil v Dessau,
Wintherthuru či Záhřebu.

Představiteli Amfortase jsou Tomasz Konieczny a Ulf Paulsen. T. Konieczny se
předloni v Praze představil jako Kurwenal ve Wagnerově Tristanovi a Isoldě ve Státní
opeře Praha ale i jako Lindorf v Národním divadle v Offenbachových Hoffmannových
povídkách. Svůj široký repertoár prezentoval na řadě prestižních scén, například ve
vídeňské Státní opeře jako Alberich v Zlatě Rýna. Ulf Paulsen působí zejména
v německém Dessau, kde je od minulé sezony obsazen i ve Wagnerově Lohengrinovi v roli Telramunda.

Kromě zahraničních hostů se v Parsifalovi představí Eva Urbanová jako Kundry.
Právě Wagnerem (Ortruda v Lohengrinovi) debutovala v newyorské Metropolitní
opeře. V posledních letech se v Národním divadle představila jako Salome
v koncertním provedení opery Richarda Strausse nebo jako Kabanicha v Janáčkově
Káti Kabanové v režii Roberta Wilsona, v obou případech pod taktovku šéfdirigenta
Tomáše Netopila. „Režisér Jiří Heřman si mě získal svou schopností nabídnout
nalézání hlubokých myšlenek v tomto pozoruhodném díle. Zkoumá, o čem postavy
zpívají, přemýšlí o hodnotách víry, jež jsou s tímto dílem spojeny. To mu opravdu
sedí!“ říká Eva Urbanová.

I roli Klingsora svěřil režisér dalšímu klíčovému domácímu pěvci, Ivanu Kusnjerovi,
kterého alternuje host opery Národního divadla Svatopluk Sem. V dalších rolích se
představí Ondrej Mráz, Václav Sibera, František Zahradníček, Yvona &Skvárová a jako čarovné dívky Lenka Máčiková, Yukiko &Srejmová Kinjo, Stanislava Jirků, Lucie Fišer Silkenová, Michaela Kapustová a Kateřina Jalovcová.

„Wagnerův Parsifal je moderní legendou, mýtem a je třeba mu rozumět především v
symbolické rovině. Wagner vytvořil na základě motivů ze středověkého eposu
Wolframa von Eschenbach, ale také mnoha motivů z buddhistické mytologie tajuplné
podobenství o lidstvu, které v nekonečném koloběhu hledá štěstí, svobodu
a naplnění života, a přitom nalézá pouze utrpení, závislost a sebezničující konflikty.
Ve svém posledním jevištním díle Wagner završil svůj hluboký zájem o středověké
legendy a zároveň o východní filosofii, zejména o buddhismus. Obě tyto inspirace
Wagner volně prolíná a vytváří tak podivuhodný duchovní prostor vymykající se všem
šbquo;patentovaným’ náboženským dogmatům. Svou nekonformností je Parsifal blízký
i dnešnímu člověku a jeho svobodnému, byť šbquo;bloudivému’ a nejistému hledání
hodnot přesahujících vlastní existenci,“ přibližuje šéfdramaturg opery Národního
divadla Ondřej Hučín.

^{Zdroj: Národní divadlo}