O Berlíně jsem toho ještě před pár lety příliš mnoho nevěděla. Město s tvrdě znějícím názvem a temnou historií mě nijak zvlášť k návštěvě nelákalo, a tak víceméně dílem náhody jsem se jednoho dne ocitla uprostřed samého centra německého dění, stylově, pod kovově blyštivou kopulí televizní věže na Alexanderplatz. Od oné chvíle se ze mě stal prakticky pravidelný návštěvník této nezaměnitelné metropole. Soudě dle množství turistů, studentů a vůbec lidí ze všech možných končin, vystupujících se mnou na hlavním vlakovém nádraží – Hauptbahnhof, nejsem rozhodně sama, komu Berlín učaroval.
Jak už z úvodníku vyplývá, ze „starého“ Berlína toho v tom současném, především následkem těžkém bombardování Spojenců na konci druhé světové války, příliš nenajdeme. Z nejznámějších staveb zůstal zachován Olympijský stadion, Dóm, anebo Braniborská brána. Pozůstatky komunistické éry jsou tady, začneme-li náš průzkum na předměstí bývalé východní části, patrnější, především díky početným panelákům, anebo přetrvávajícím stavbám, dobře známým ze zažloutlých pohlednic. Srdce Berlína ovšem tepe ve zcela novém, moderním rytmu a nebýt všudypřítomných poutačů na nejrůznější památníky, na zemi namalované linie, dnes již naštěstí stržené Berlínské zdi, jen těžko bychom uvěřili, co všechno se tu v minulosti událo.
Berlín fascinuje nejenom zajímavou kombinací staršího a nového, ale především energií zdejších lidí, která na návštěvníka působí takřka na každém kroku. Už od šedesátých let sem míří davy těch, kteří hledají životní alternativu, svobodu sexuální orientace, anebo uměleckého uplatnění. V ulicích Berlína je totiž možné všechno, a tak nepotkat někoho, kdo zpívá, žongluje, tančí, anebo něco kreslí na chodníku, je během každodenní procházky takřka nemyslitelné. Dokonce i nabídka pouličních stánkařů se od tuzemské v lecčem liší, především pak originalitou výrobků a evidentní hrdostí prodejců, s níž svoje nezaměnitelné výtvory nabízejí (tady hovořím především o prodávajících v Praze).
Způsobů trávení volného času v Berlíně nacházíme bezpočet. Po povinném výstupu na televizní věž a vyfocení se před Braniborskou bránou nás láká kupříkladu komplex historických muzeí, proslulý svojí antickou a egyptskou sbírkou v čele s bustou Nefertiti. Vyznavači „ostalgie“ ocení pobřežní umně skryté DDR Muzeum, anebo návštěvu proslulého přechodu mezi západem a východem, Checkpoint Charlie. Je libo okružní jízdu městem? Není problém. Do vyhlídkových autobusů (případně lodiček) můžeme nasednout prakticky kdekoliv, a to za poměrně rozumné ceny. Stejně tak ale poslouží městská hromadná doprava, která v Berlíně funguje více než dobře, levně (6 Euro dospělý na den, při akcích polovina) a především přehledně.
K zaslouženému odpočinku po často celodenním maratonu městem láká bezpočet restaurací a kaváren. Ceny se pochopitelně různí vzdáleností od centra anebo čtvrtí, v níž se právě nacházíme. Díky přílivu Turků, Italů a mnohých dalších národností v minulých letech máme možnost výběru z pestré přehlídky národních kuchyní. V každém případě většina stravovacích či kavárenských zařízení zaujme na první pohled svým netradičním půvabem, architektonickým řešením interiérů či prostou pohostinností, která z nich často doslova čiší.
Je jasné, že 22 let po pádu berlínské zdi je příliš krátkou dobou na vyrovnání rozdílů mezi oběma polovinami města, a tak i dnes částečně záleží na tom, kde se nacházíte a především co si od návštěvy slibujete. Z velmi zjednodušeného pohledu můžeme říci, že bývalá východní část je spíše bohémského zaměření, zatímco bývalý západ nabízí serióznější, často luxusnější prostranství (okolí Postdamer Platz, Sony centrum).
Protože ale nic není perfektní, přes svoje všemožné atrakce a lákadla má také Berlín svoje temná zákoutí, jimž se místní doporučují vyhnout velkým obloukem (Kreuzberg), natož se v nich pohybovat v noci. Přestože Berlíňané jsou v zásadě velmi vstřícní a srdeční, stoupající kriminalita v některých částech zůstává smutným faktem, a tak není radno do Berlína přijíždět neinformovaný, anebo bez kvalitního průvodce v ruce.
Jakýkoliv popis těžko nahradí vlastní zkušenost. Můžeme se jí však alespoň přiblížit s pomocí fotografií, a proto výčet těch nejzajímavějších míst si představíme v rámci obrazové přílohy, na kterou se můžete těšit už zítra.
foto: Kateřina Sovová