Takto vypovídají zkušenosti jedné mladé a zapálené žurnalistky:
Vždycky jsem chtěla pracovat v novinách. Mám ráda český jazyk, a tak jsem studovala filologii se zaměřením za žurnalistiku. Jen jsem zjistila, že v novinách nezáleží na vzdělání, ale na silné touze psát a žít tím. Deník je v tomhle dost vyčerpávající – každý den vymýšlet témata, pak shánět informace a psát a psát a psát. Popravdě už ani potom nemám náladu přečíst si knížku, protože ta písmenka, která za den napíšu a přečtu, se mi pak motají v hlavě, jako když jsem se začínala učit násobilku a vyjmenovaná slova. Psát každý den do novin může být někdy až stereotypní, unavující. Spíš si to člověk užije o dost víc, když píše občas, když má chuť, pro své potěšení i potěšení ostatních. Jak jsem uvedla, práci novinářů dělají lidé, kteří tomu obětují mnoho času, kteří mají spoustu nápadů na vymýšlení témat, psaní jim jde jako po másle a také jsou trochu „oprsklí“, čímž myslím hodně průbojní!
Každopádně je jasné, že jenom „umět psát“ nestačí. Vyžaduje to značnou otrlost, trpělivost a nadšení. Podle odborníka Nicholase Tomalina musí novinář vystupovat přesvědčivě, musí trochu umět psát a musí být neobyčejně vychytralý. Tomu odpovídají i názory těch nejmladších žurnalistů, tvůrců školního časopisu Druhé patro: Novinář by měl mít o všem přehled, informace a plno nápadů. Měl by být chytrý. Vždy mít u sebe foťák. Má být vždy na správném místě ve správnou dobu.

Z čehož ovšem vyplývá, že novinářova pracovní doba nikdy nekončí. Jde večer do divadla a ještě v noci napíše o svých dojmech recenzi. Jede na dovolenou a každý večer si na kus papíru poznamenává jména vesnic, kterými projel, aby o tom později mohl napsat reportáž. I když na první pohled nic nedělá, přemýšlí. V hlavě se mu neustále honí další a další nápady – leckteré nikdy nezrealizuje, ale přesto se každý večer místo spaní neustále vnucují do myšlenek. Naštěstí se jedná o činnost vyloženě tvůrčí, která sice jistou celodenní pohotovost vyžaduje, ale zároveň funguje jako baterie v autě – když se používá, člověka zároveň dobíjí. Takže pokud se dotyčný nezačně účelně honit za vyšším výdělkem, dá se předpokládat, že se z něj ani přes značné nasazení nestane workoholik.

Záleží na každém, kolik chce svému povolání obětovat (času či hrdosti) a tedy i  jakým typem novináře se rozhodne být. Jestli tím bysznysmanem, který se bude přiživovat na bulváru, tím bojovníkem za pravdu, nebo spíš tím kreativním tvůrcem hledajícím ideály. Ani v jednom tomto případě však rozhodně „umět psát“ nestačí, je to jen první a základní předpoklad.

^{Foto: mediabistro.com}