U nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška Tenkrát v májiTisíckrát pozdravujeme tebePánská volenkaPomsta
Zvláštní Ludvík Souček: bylo by mu stoKlepy a báchorky admirála MachorkyBýti hercem. Jest to kauf?52 historek, humor na hraně a jazyk, který se používáDědictví: Tiché sourozenecké křivdy pod povrchemMrzutá rybka? Humor a úžasně barevný oceánSvobodomyslné postřehy ze Světa knihy 2026Tankový prapor slaví 35 let: Porevoluční kinohit zůstává rekordmanemTarzan a Jane, oba nakresleni překrásněPovím-li Rómeo, musím říct Alfa XOXO a ASAPPřed válkou studovala architekturu, dnes zachraňuje psy z fronty
Vymyslet pár nafukovacích, sedm metrů dlouhých doutníků, sebrat lásku k přírodě, odvahu a v neposlední řadě pár stejně trhlých kamarádů a vyrazit. Vypadá to jednoduše. Je to jinak. Jako cokoli, když se rodí něco velkého. Jaromír &Stětina na tom mohl postavit celou svou příští existenci. Jenže musí se dál! Přes novinařinu, válečné zpravodajství, až do senátu. A tam? Problematický senátor s problematickou politikou.
Začal jsem sledovat život toho světle červeného nesmyslu, který díky &Stětinovi dostal jméno Matylda, někdy v sedmdesátém pátém. Tedy hodně dávno. Knihy, které posléze z těch plaveb vznikly, se staly důležitými stavebními kamínky mé vlastní domácí knihovničky. Řekl bych, že jsou ošoupané stejně, ne-li víc než ty, co míří na střechu světa, nebo se staly vybroušenými a ozkoušenými beletristickými kameny prózy, či poezie. Nejen pro mě. Je jedno, zda vznikly za humny, či v domácím rybníčku, vždy lehce zakaleném a zrovna tak zapáchajícím. Tohle si žádný z tvůrců nepřipustí. Proč taky? Řeknou to za něj druzí a s velkou radostí. Takhle my tu žijem. A dlouho bude trvat, než si veřejnost uvědomí, že tvůrci se podepíší. Ti kritici vždy ne. Jenže roky běží každému z nás a &Stětinovi na plavidle Matylda začalo být nepohodlno.
v něm začínají vyprávět historky. Z toho žít nejde. A pak se zase objevil. Po devadesátém roce. Jak jinak, na exponovaném místě. Vytáhl se novinařinou. Český čtěnář začal dostávat na stůl erudovanou analýzu ze získaných zkušeností. Představil se jako válečný reportér z oblastí bývalého Sovětského svazu. To byl rozjezd na úrovni. Ale opravdovou šťávu to dostalo v Čečensku. A i když se &Stětina choval jako profesionál, jeho nechuť k politice Ruska začala vyplouvat na povrch čím dál víc. A tam je možná zakopaná sekyra k jeho vystupování v domácím senátu, kde je od roku 2004. Jaromír &Stětina, politik. Bojovník za zákaz komunismu. Argumentuje zdatně. Ale naprázdno. Životní zkušenosti? Má jich přece dost. Tak kde se bere na jedné straně sršatost až k smíchu a straně druhé bezzubost? To je demokracie? Na vodě podle ní postupovat nelze. Zařvat a udělat. Jednoduché. Ale zkuste s tím vyrukovat někde, kde jméno Matylda je spjato spíš se songem Karla Hály. Naše cesty jsou nevyzpytatelné.
Nebyli bychom v Čechách, kdyby se okolo chlapa, jako je on, neobjevila diskuse, kdy a za jakých okolností uvízl v tenatech STB. Ti, kdo to říkají, se houfují snadno. Vybubnují se přes internet a ukázat prstem je to nejsnadnější. Přihrává jim, že Jaromír &Stětina se brání nařčení značně neohrabaně. To překvapuje. Od absolventa V&SE naprosto neočekávané. Ale možná, že se narodil už tak dávno, že mu na nějakou operativnost už nezbývají síly. Ostatně jeho věčný boj s komunismem bez výsledku je stejně bezzubý jako nařčení proti němu samotnému. Čert aby se v tom vyznal. Ale stojí někdo o to, abychom se v tom vyznali? Asi nejsme čerti.
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.