tak začíná Shakespearova hra o nejproslavenějších milencích světa rozdělených nenávistí dvou znepřátelených rodů Monteků a Capulettů a navždy spojených ve smrti. Geniální anglický dramatik ji napsal někdy kolem roku 1595, ale inspirace k ní je staršího data. Počet divadelních představení se od té doby nedá spočítat. Filmaři nezůstali pozadu - už pět let po prvním kinematografickém představení ji neuměle (a samozřejmě němě) zfilmoval jakýsi Clément Maurice a o rok po něm pak legendární průkopník kinematografie Georges Meliés.Z těch zvukových a proslavených adaptací určitě je nutno jmenovat Romea a Julii George Cukora z roku 1936 s Leslie Howardem a Normou Sheareovou (s Johnem Barrymorem v roli Merkucia) a italsko-britskou verzi Renato Castellaniho s Laurencem Harveyem a Susan Shentallovou z roku 1954. Po Zeffirerellim se tématu ujal v roce 1996 Baz Luhrman a Leonarda di Capria a Claire Danesovou oblékl do kožených bund a na bok jim připevnil pistole. Možná si ani neuvědomujete, že i slavný muzikál West Side Story Roberta Wiseho z roku 1961 má za podklad Shakespearovu hru.

Zeffirelliho pojetí tématu bylo a je převratné. Tvůrce je divadelník, takže hru dokonale znal a znal i celého Shakespeara (jeho prvním filmem bylo ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY). Před natáčením ROMEA A JULIE řešil dilema - zachovat Shakespearovu poetickou řeč a zároveň se snažit o ryze filmovou podívanou. Odmítl ateliérové kulisy a natáčel přímo v autentickém prostředí - v pravých italských renezančních palácích a na skutečných středověkých náměstích, především ve Florencii a Pienze. Slavná balkónová scéna pak byla točena v slavném Palazzo Borghese nedaleko Říma.
Hlavně však šokoval tím, že chtěl hlavní představitele přiblížit věku Shakespearových hrdinů a tak si vybral skutečně mladé herce - patnáctiletou Olivii Husseyovou a o dva roky staršího Leonarda Whitinga. Nikdo nevěřil, že tyto mladé, herecky nezkušené děti role zvládnou. Ale právě v tom se ukázala genialita Zeffirelliho přístupu. Jejich obsazením pronikla do příběhu jiskra mládí, krása, věrohodnost a síla citu první náhle probuzené lásky. Navíc v dynamickém pohybu nikoli v statických deklamacích dřívějších hereckých představitelů. Však si také každý z nich získal za svoji roli Zlatý globus. A režisér obdržel za film Donatelova Davida, jakousi italskou obdobu Oscara.

Zeffirelli je věrný době i v dekoracích a kostýmech (vedle Oscara za kameru i Oscar za kostýmy), dokonale zrežíroval soubojové scény (třeba Merkucio s Tybaltem předvádějí nejen souboj ale vnáší do něho navíc i prvek humoru či spíše laškování). "Barvy, exteriéry, bujný život doby, to všechno je zrcadlo, na němž se velký cit promítá bez romantizování ve své nejbytostnější lidské podstatě k vědomí dnešních lidí," píše v roce 1969 Miloš Fiala.

Jak se sami můžete v televizním uvedení přesvědčit, Zeffirelliho ROMEO A JULIE není strnulou klasikou, ale zcela současnou výpovědí pro dnešní publikum. A jen dokazuje, že Skakespearova dramata jsou nesmrtelná a jejich témata nadčasová.V době svého uvedení do kin se na Zeffirelliho snímek stály v celém světě dlouhé fronty. Vy to budete mít v přítmí pokoje z první ruky. Ale snad i u malé obrazovky prožijete podobné pocity, o jakých píše ve svém článku Miloš Fiala: "Ve chvíli, kdy se rozsvítí světlo a dívky si utírají z očí slzy, zatímco jejich rytíři jsou z toho, co viděli, podivně zaražení, lze mluvit o vítězství. Těch slz jsem viděl v pařížském kině mnoho. Ne z pózy, ne ze sentimentu, ale z čistého lidského citu, z čehosi, co zasáhlo struny nejintimnější."
Foto: robzone.blogspot.com, cherrycoloured.com