Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  středa 19.2.2025, svátek má Patrik 

Hledej

Spolupracujeme

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Od módy do války

10.04.2011   Jaromír Komorous   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Od módy do válkyCo spojuje Petru Procházkovou a Jaromíra &Stětinu, o němž jsme psali nedávno? Epicentrum. Ne zemětřesení. Jde o jejich firmičku, chcete-li agenturu. Přinášela válečné zpravodajství z bojišť, kam se běžný Čech nevydá ani prstem po mapě. Petra Procházková se zapsala nesmazatelně do výčtu nej … píšících novinářů celého světa.

Za svou neutuchající chuť přinášet erudované zprávy z válečných zón světa si vysloužila novinářské ostruhy, uznání kolegů v branži i čtenářů, požívajících svůj deník, či časopis v klidu nad kávou, možná dokonce v kavárničce na líném bulváru bez doprovodu nezbytných kulek a nakladených min, jež kolem hrozí, kam se člověk podívá. Jenže! Vezměte jí to a začne bubnovat prsty o stůl nudou. Chvíli to vydrží, ale pak rychle do nepohody.

A začala jako sloupkařka v Lidových novinách a móda plnila její tehdejší články. Na to fakultu žurnalistiky na Univerzitě Karlově opravdu studovat nemusela. Totální opruz pro někoho, kdo má o své práci úplně jiné představy. Z personální nouze odjela v roce 1992 do bývalého Sovětského svazu vystřídat právě Jaromíra &Stětinu. Po její tamní praxi jí hodil lano v roce 1994. A začalo to mít grády. Osetie, Abcházie, Gruzie, Tádžikistán, Náhorní Karabach, dokonce Afghanistán. Příspěvky do Lidových novin, Deníku Sme, časopisu Květy. Píše, točí, fotí. Život v akci jí sedí víc než redakční ekvilibristika za psacím stolem. V té době jsem ji zaznamenal a nad zpracováním jednotlivých textů jsem žasl a tiše trnul, zda se dočkám dalšího. Stávala se pro mě, co se týče emancipace, velice zřetelným a reálným number one v České republice. Nevšiml jsem si sám. Má na kontě pěknou řádku ocenění. Jsou sice při zanícení pro práci podružné, ale, co si budeme povídat, potěší.

· 2000 od prezidenta České republiky medaili Za zásluhy
· 1997 Novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky
· 2001 Cena primátora Plzně za lidská práva
· 1999 Cena Křepelek
· cena Gratias Agis za šíření dobrého jména ČR v zahraničí

Není vynikajícího novináře, novinářky, aby svou praxi nesoustředili do knih. Petra Procházková není jiná. Jiný je možná obsah. Určený destinacemi, z kterých prosakovaly její texty do světa, vymezený neobyčejně humánním pohledem autorky na popisovaný problém. Jsou tu dva tituly, jež mluví za svou autorku víc jak výmluvně. Je to literatura faktu, či beletrie? To ví nejlíp autorka sama. Nakonec pro nás, čtenáře, to podstatné příliš není.

· Aluminiová královna - Rozhovory s ženami – Ruskami a Čečenkami – oběťmi rusko-čečenské války. Text je autentickým svědectvím o změně, kterou projdou obyčejné lidské osudy, když jejich soukromý svět ze dne na den změní válka. (2003)

· Frišta - Vyprávění z Afghánistánu po pádu totalitního režimu Talibů. Příběh ženy napůl Rusky napůl Tádžičky provdané do Afghánistánu je typickým příkladem člověka, který se pokouší ve svém soukromí spojit to, čemu říkáme západní civilizace, s východní kulturou. Není kladná hrdinka v tom pravém smyslu, ani její muž není zloduch, despota a padouch, ani cizinci, kteří zasáhli v dobré víře, ale s přesvědčením, že jen oni jsou nositeli pokroku, do jejich soukromí, nezpůsobili nic úmyslně. Všichni chtěli pro ty druhé to nejlepší… bez pochopení pro druhé. (2004)

Spolu s Janou Hradilkovou založila v roce 2001 dodnes fungující občanské sdružení Berkat (čečensky „štěstí“), které pomáhá dětem, ženám a dalším v Čečensku, Afghánistánu i uprchlíkům odtud v České republice. Má vůbec přesvědčivá humánnost státní hranice? Uznává je její rozsévačka vůbec? Uznávají je jiní. Na území Ruska měla Procházková zákaz vstupu. Její postoje k Čečně jsou dostatečně známé. I Putinovým mužům. Co jiného čekat …
 
Z rozhovoru s novinářkou vybírám jednu otázku s replikou. O jejím životě to poví nejvíc. Z manželství má syna Zafara. Nic hmatatelnějšího ji z praxe nezůstalo. Sama ovšem říká, že profesionálního vrcholu docílila v Čečensku. Dle dostupných materiálů si myslím totéž.

Vdala ses za Afghánce. Jak takový sňatek přijala tvá rodina?
Oni byli zvyklí. Já jsem předtím měla Inguše, což je taková „odrůda“ Čečenců, takový „čečenský Slovák“. A já myslím, že ani nic jiného nečekali. Byli tak rádi, že jsem chvíli doma… Je o dost horší vybrat si za muže ještě někoho komplikovanějšího, než je Afghánec. Máma to bere hrozně statečně a v rodině nikdo nemá problém s rasismem. Byli rádi, že ho máme a že jsme doma v Čechách.

zdroj faktografie: www.wikipedia.org; www.ceskatelevize.cz; www.ona.idnes.cz
titulka:
www.radio.cz
obálky:
www.kultura.cz



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0311 s