Ovečka Shaun, Ordinace a televizní noviny. Stačí nám to?
20.04.2011
Martina Bittnerová
Společnost
Bez televize si dnes většina lidí nedokáže představit svůj život. Nejen v naší zemi platí, že ten, kdo pravidelně vstupuje do obývacích pokojů, má úspěch a zájem spoluobčanů zajištěn. Ovšem než se do této fáze naše společnost dostala, chvíli to přeci jen trvalo...
V sedmdesátých letech se ještě ne každá domácnost mohla pyšnit vlastním přijímačem. Jeho cena byla pro normálního občana poměrně vysoká a především se obtížně sháněl. Sledování pohyblivých obrázků tedy často připomínalo společenské setkání, kdy se scházelo několik rodin za účelem shlédnutí příběhů oblíbených hrdinů. Nabídka programů se omezovala pouze na dva kanály a většina znala jen černobílý obraz, přestože se již vysílalo barevně. Tehdejší televize navíc sloužila k propagandě vládnoucí komunistické strany a spousta zajímavých osobností měla její brány zapovězené. Při výrobě pořadů vládla dosti tvrdá cenzura ve snaze eliminovat tzv. „západní vlivy“. Přičemž se na diváka vytrvale usmívala televizní hlasatelka oděná do exkluzivního oblečení, které si většina českých žen nemohla dovolit. Vysílání tehdy v žádném případě nereflektovalo realitu.
Svoboda přinesla změny
Důležitým mezníkem pro vývoj televize byla revoluce v roce 1989, jež zavála do mediálních vod nové jevy jako svobodu projevu a především zvětšila konkurenci. A tak v roce 1995 mohl konzument využívat i komerční kanály, nehledě na nabídku kabelové televize. Přijímač stál už skoro v každé domácnosti, výběr v obchodech převyšoval poptávku a každý mohl nakoupit podle svých možností. Soukromá stanice Nova prožívala stále ještě raketový vzestup. Nabídla nám koláče sledovanosti a zavedla moderní pojmy, jež zahraniční televizní trh dávno znal. Přivezla exkluzivní seriály, videoklipy a snažila se ukojit hlad diváků po všem, co zde předtím chybělo. Samozřejmě s přístupností televize šla ruku v ruce i podbízivost. Protože nezůstala službou elity, nýbrž se masově rozšířila. A stala se koníčkem lidí, jež jinak nedokáží smysluplně vyplnit volný čas. V zásadě začala fungovat jako nejlepší kamarádka, utěšitelka a rádkyně.
Vysílání současnosti
Jednadvacáté století přináší další technologická vylepšení pro televizní fanoušky. S digitalizací se objevují nové možnosti, přičemž mnozí již nyní sní o tom, že si jednou budou vytvářet skladbu programu sami. Kupodivu stále ještě platí – když to říkali ve zprávách, musí to být pravda. V obydlích se navíc často objevuje i několik přijímačů, protože se rodiny nedokáží shodnout na jednotném výběru. Což vede k určité závislosti a pocitu izolovanosti. Zatímco v sedmdesátých letech televize lidi sbližovala, scházeli se před ní, dnes je rozděluje. Každý si jde za svým a navíc, zvláště od starší generace, našinec často zaslechne – v osm nemohu, dávají „Ordinaci“. Přestože má dnes vysílání obrovskou moc, nevyužívá ji k tomu, aby své konzumenty vzdělávalo, naopak útočí na ty nejzákladnější a dobře rozpoznatelné lidské emoce, hýří násilím, negací a hloupostí.
Čím nás ve skutečnosti televize krmí
Nejvíc se točí seriály - milostná dramata pro ženy, se sci-fi tématikou pro muže a kreslené pro děti. Právě ti nejmenší se s laskavými postavičkami setkávají pouze ve starých, nebo spíše pravěkých večerníčcích, a jejich svět stále více ovládá reklama a animované hrůzy typu Ovečka Shaun. Speciální „pohádkové kanály“ je umí dokonale zaměstnat na celý den, k velké radosti dospělých. Moderní tříletý chlapec umí vyjmenovat kompletní vysílání Jetixu, ale na obrázku nedokáže rozpoznat ani kachnu.
Není internet zajímavější?
Do hry významně vstupuje i internet, jenž do určité míry a u určité části obyvatelstva vlastně televizi nahrazuje. Ovšem tvrdit, že je vzdělává, bych se neodvážila. Virtuální síť spíše slouží jako skladiště informací, filmů, hudby aj.
Nicméně navzdory nepřebernému množství nabídky, stále ještě pro televizi platí, že když už se chce našinec na něco pěkného podívat, marně listuje v přehledu a tiskne ovladač, aby zjistil že stejně nic pořádného nedávají. Po odhrnutí nánosu tuzemských i zahraničních seriálů, pochybné publicistiky a talk show, toho skutečně moc nezbývá.
ikonka: p2pays.org