Sázka na ženské hlasy
21.04.2011
Jaromír Komorous
Literatura
U zrodu myšlenky stálo Středisko západočeských spisovatelů v Plzni. Západočeská galerie a její Masné krámy, vyhlášený galerijní prostor, ke všemu ještě s akustikou, kde se dá pořad odjet unplugged, je druhá v řadě a zde nanejvýš logicky. Pětice hlasů, které snesou vše, jen ne být zticha, obsadila ty nádherné prostory 17.dubna. Pro archiváře z přesvědčení v 10.30.
Čtyři básnířky a zpěvačka. Básnířky s hlasy uloženými ve stránkách svých knih a zpěvačka s hlasem sametovým, znějícím tu i jinde a dnes už nejméně ze šesti disků. Tu sestavu měl nabourat chlap. Spíkr a recitátor
Jiří Hlobil. Omluvil se. Nebo se lekl té přesily? To je jedno.
Tak se úvodního slova ujal jeden z ženských hlasů, spisovatelka
Tamara Kopřivová. Oslava jara mohla vypuknout naplno. S krásnými obrazy z 19.století všude okolo. S diktátem světla. S texty svými i ostatních básnířek toužícími po tomtéž. S jednoduchou filosofií. Když se světla nedostává, tak se udělá. Fortelně, jak se na řemeslnice vládnoucími slovy, sluší.
Jaroslava Málková. Její básnění je rozkročené mezi Čechami a Bretaní. Tvorba jako běh za zdánlivou emancipací.
Muž umí, může procházet vodou, nebem plout, večer zapíjet splín. Žena musí. Hra se slovesy prostupuje celou její poezií. Ale pak si uvědomí skutečnost a jde vařit oběd. Nemá klidu v duši, nenapíše-li řádek. A jestli ten nebude k využití? Přijde jiný.
Karla Erbová. Nejen pro mě krystalická podoba odhodlání, životní potřeba zbavit se možnosti přistřižení křídel. V jedné své básni
touží se stát rybou. Proč ta krutost?
Básnířka musí mluvit! Naštěstí Karla Erbová rok od roku to umí hlasitěji. Naštěstí pro nás všechny.
Vlasta &Spinková. Namontovala životu odrazová sklíčka a jejich klikatou stopu zaznamenává s důsledností kronikářky. Její poezie přichází v prostých propínacích šatech, řadí se do veršů prostých slov. Prosté jsou i pointy před námi odvíjejících se minipříběhů. Ovšem
s jednou třeskutou náloží. Tou je úsměv. Někdy satira, sarkasmus. Zde vše v laskavém balení.
Vlaďka Bauerová. Začala velkolepě.
Lásko, máš modrý stín! Zvonivý hlas, vynikající artikulace, cit pro náladu skladby, jíž chce právě obdarovat posluchače, přenést pod forbínu obsah svých písní. Zpěvem přivodit husí kůži a vzápětí pohladit.
Cukr a bič na jazzové vlně. Když Vlaďka zpívá o měsíci, má posazené nejlepší tvůrce této muziky na nebesích. Ella Fitzgerald, Natt Cole a třeba Frank Sinatra. Vlaďko, poslouchají dobří kmotři. Jedna z předních jazzových zpěvaček v zemi, říkám už po několikáté. Potvrzuje to každým tónem.
Přihlášení se k jaru se stalo leitmotivem setkání. Jeho velebení logickým podepřením nového zrodu všeho živého v nás i kolem nás. Nebyla by to Vlaďka, kdyby nenechala na závěr nahlédnout o pár měsíců dál.
Summer Time. Slavná píseň. A jaká jiná měla zaznít?
titulka www.old.cestykrajem.cz