Akce vložená do letošních Smetanovských dní, multikulturního festivalu. Tato leží jednoznačně na jeho výtvarnické větvi. Co mají společného obrazy vystavené v Masných krámech? A plastiky vedle stojící? Cítíte vyvěrající teplo. Dobře. Když pořádně zatopí, kouzlo může vysublimovat. Ale co to neovlivní? Co je markantní, viditelné? Na první pohled? Práce se světlem, jeho kontrastem. Pozitivum, jež tady lze vyučovat. Podle vystavovaných kousků by to nebylo nemožné. 90 obrazů, kreseb, grafik, soch a dalších objektů. Díla málo známá veřejnosti, některá nově restaurovaná. Bohatství národního kulturního dědictví, jaké jsem dlouho neviděl. Prohlížím plátna. Vítr v olivových hájích i vodní tříšť vln jezera Garda. Přejedu kopec a na břehu moře zahlédnu Andromédu. Co chcete… Tulák po hvězdách.

Jak říkám, jména nikoho nepřekvapí. V obrazech se objevuje mytologie starověku a historie raného křesťanství, ale i malba krajinářská, snažící se zachytit známé symboly přírody italského škrpálu. A mezilidské vztahy a jejich vazba na krajinu? Taková plátna najdete určitě. Kdo tu tedy defiluje? První ředitel pražské akademie Josef Bergl. Malířský rod Mánesů, Josef Vojtěch Hellich, František Ženíšek, Josef Václav Myslbek. Obrovská kurátorská práce. Plátna i plastiky z domácího archivu a mnoho dalších, zapůjčených z jiných galerií i od soukromých sběratelů umění. Celá výstava je rozdělena do tří tematických celků dle třetin 19. století. Ta poslední je asi nejatraktivnější. Z pohledu současného návštěvníka určitě. Ale, co když to je jen pohled můj? A tak se ptám zrovna přítomných literátů. Uklidnili mě. Není jen můj. Kolektivní pochybení se přece jen snáší líp.

_{Západočeská galerie, Masné krámy, výstava Ach Italia, cara mia!
11.února - 22.května
obrázky www.zpc.galerie.cz}