Jackie (Kate Dickieová) pracuje jako operátorka bezpečnostního kamerového systému CCTV (Closed-circuit Television), jehož kamerami je život v uliích skotského města Glasgow neustále monitorován. Jackie bere svoji práci vážně, ovšem lidi zná více z obrazovek nežli z osobních setkání. Z jistých důvodů si drží od lidí odstup a žije uzavřený život s pevným denním řádem. To vše se však má změnit. Jednou při pohledu na monitor zpozorní - zahlédne muže, o kterém si myslela, že už ho nikdy neuvidí. Rozhodne se muže pronásledovat a to se jí stane téměř posedlostí. Muž ji zavede do Red Road, shluku strohých domovních bloků na severním okraji Glasgow. Pochopitelně se divák dočká odhalení Jackiina skrývaného tajemství, ale ještě předtím propukne zamilovanost a dlouho tišená vášeň...

Ve filmu osciluje mnoho témat, které můžete znát z řady jiných filmů. Třeba téma voyerismu – nahlížení do soukromí jiných lidí, které je pro Jackii povinností, ale jinde je rozvíjejícím prvkem dramatu - namátkou třeba NĚKDO SE DÍVÁ (Phillip Noyce), slavné Hitchockovo OKNO DO DVORA resp. jeho pozdější kopie OKNO Z LOŽNICE Curtise Hansona, OKNO NAPROTI (Ferzan Ozpetek) či Kieszlowského KRÁTKÝ FILM O LÁSCE. Tady k tomu přibývá téma pomsty a odpuštění, což známe z tisícovky titulů, ale zde, jak uvidíte, je řešeno značně originálně. Téma omezování osobní svobody a s tím spojenou úzkostí, kdy kamery sledují každý náš krok - to je zde pozitivním prvkem. V neposlední řadě je zde také téma osamělé ženy, která se vyrovnává se ztrátou svých blízkých a motiv skrývaného tajemství, které se před divákem postupně odhaluje, čímž se vytváří napětí…

Jak vidno, režisérka Andrea Arnoldová si naložila na své bedra dosti obtížný úkol. Byla do projektu trochu vmanipulována - film je totiž první částí projektu ADVANCE PARTY, ispirovaného dánským filmařem Larsem von Trierem. Má jít o tři celovečerní hrané filmy ve stejném prostředí (skotské Glasgow), se stejnými herci, stejným rozpočtem, stejným počtem natáčecích dnů, stejnými hlavními představiteli – ale jinými režiséry. První koho Trier zvolil byla Andrea Arnoldová, mající za sebou zatím jenom tři krátké, ale úspěšné filmy (nejúspěšnější WASP charakterizoval deník Guardian „filmová poezie socialistického realizmu“).

Jestliže je zmíněno jméno Lars von Trier pak hned naskočí legendární manifest DOGMA 95, kterým chtěl Trier spolu s kolegou Thomasem Vinterbergem změnit filmovou řeč. Připomeňme jenom třeba uživání ruční kamery, absenci scénické hudby, zákaz osvětlování, přikrašlování, dekorací a rekvizit. Arnoldová se v určité míře a v rámci možností snaží strohá pravidla manifestu dodržovat. Právě proto je zde „realita naživo“ - pohled na stinné stránky života – pošmourné panelákové sídliště snímané roztřeseným obrazem velkého zrna, málo dialogů – ty jsou nahrazeny jen (mnohdy pod kůži zalézajícími) zvukovými efekty, najdeme zde syrové zobrazení života v bytech i naturalistických sexuálních styků a nahých lidských těl.

Musím však říci, že navzdory zdánlivému chladu film donutí diváky chápat hlavní postavu a soucítit s ní. V okamžiku kdy se Jackie z chladného pozorovatele stává aktivním činitelem – jinak řečeno kdy opouští své bezpečné stanoviště, narušuje odstup a vstupuje do "světa za obrazem" (řečeno s Alenkou v kraji za zrcadlem) aby se v závěru změnila ze zaslepeného mstitele na bytost schopnou odpuštění.

Pro herečku Kate Dickieovou jde o její celovečerní debut. Studovala na Royal Sottish Academy of Music and Drama (RSAMD). Má za sebou úspěšnou TV kariéru (hlavně komediální role) a slavila velké úspěchy na jevišti (mj. ELEKTRA). Partnerem je jí Tony Curran, vystudovaný herec, který hrál ve filmech zatím jenom drobné role (VIKINGOVÉ, GLADIÁTOR, BLADE II.). Za roli ve filmu RED ROAD dostal jak skotskou tak anglickou cenu za herecký výkon.

Film RED ROAD získal kromě mnoha jiných cen také Cenu poroty v Cannes. Dovolím si na závěr ocitovat stručné shrnutí z pera Michala &Sobra „Voyerské paranoidní drama o tom, jak skrze šmírování dosáhnout pomsty i ukojení.“
Foto: sms.cz, filmweb.pl