Na 284 stranách popisuje Ladislav Tunys velmi podrobně "životaběh" slavného herce. Hezky chronologicky - jak to dnes dělá každý pisatel podobných memoárů a životopisů - od narození na pražském Žižkově (1899), přes vzpomínky na rodiče, vyučení sazečem, oslnění divadlem, přes první role (za přispění svého bratrance Miloše) až po stálá angažmá a nakonec po vlastní Nové divadlo. Tato první - a největší část - Tunysovy knihy, týkající se předválečného působení Oldřicha Nového je podrobná až puntíčkářská, pokud jde o tituly her, v nichž Nový hrál či které inscenoval a režíroval. Pro divadelního historika je soustředěný materiál, čerpající z archivů Divadelního ústavu (?) i dobového tisku, velice cenný. Horší to bude mít již čtenář knihy, který nebyl pamětníkem. Výčet je jedna věc. Druhou věcí je seznámení s obsahem her i rolí Oldřicha Nového včetně nálady a atmosféry, které je provázely. Tady zůstává autor čtenáři trochu dlužen.

Prostřední část knihy - věnovaná filmům Oldřicha Nového - počínaje slavným a nezapomenutelným KRISTIÁNEM je už problematická sama o sobě. Tunys zjevně jmenuje všechny Nového filmy (dokonce i ty, které Luboš Bartošek ve své publikacvi NÁ&S FILM nezmínil) ale jako čtenář i filmový divák znalý filmů čekám více - jak co se týká obsahu filmů, tak spolupráce Nového s ostatními herci i režiséry a zhodnocení jeho filmařské dráhy. Ptám se na to proto, že na rozdíl od předválečného divadelního herectví, které je možno nahlížet již jen "očima pamětníků," filmy jsou stále živé a televize je uvádí stále dokola. Právě proto může čtenář čtené porovnost s dílem - a najednou zjistí, že svůj názor na film i filmové herectví Oldřicha Nového skorem nemá s čím konfrontovat v knize. A pokud chce o Nového filmech, jejich příbězích, vyznění a působení se dozvědět více, musí sáhnout po jiných publikacích. Snad se ještě najde někdo, kdo se filmové činnosti Oldřicha Nového bude věnovat podrobněji.
 
Zbývá poslední část knihy - poválečné hercovo působení jak v divadlech tak ve filmu. Kapitola ...A BYLO PO VÁLCE se opět podrobně věnuje divadlu, záhy umlčenému i spolupráci Nového s divadly ostatními. Ani tady autor nejde do podrobností ani do problematických míst Nového životopisu. Stačí mu podrobněji zmínit z filmů slavnou Fričovu parodii PYTLÁKOVA SCHOVANKA ANEB &SLECHETNÝ MILIONÁŘ a z divadla Landovského HODINOVÝ HOTELIÉR v režii Evalda Schorma - představení, které kromě Prahy mohlo vidět mnoho diváků na zájezdových představeních. Opět ale názory na něj - i na ostatní hry - čerpá autor převážně z cizích zdrojů. V této chvíli si už uvědomíte zásadní problém knihy: Ladislav Tunys představuje Oldřicha Nového velmi širokým výběrem citátů z tisku, recenzí i z rozhovorů pamětníků. Odkazy některých citací jsou uvedeny na stránce pod textem jiné přímo v textu, u většiny však odkaz chybí. Přes mnohost vyčteného a soustředěného materiálu ale jakoby chyběl názor autora. Sice tu a tam probleskuje, ale s postupným čtením stále čekáte na celkové zhodnocení Nového díla - nejen života (který je vpodstatě znám a je rozváděn v knize v úměrné míře bez bulvárních podrobností), ale hlavně jeho hereckého stylu, způsobu jeho práce, rozdílu mezi ním a ostatními herci jak charakterních rolí tak těch, kteří svůj život zasvětili "lidové zábavě" - operetě a hudebnímu divadlu.

Knihu v poměrně slušné reprezentační úpravě - včetně několika stran fotografické přílohy na křídovém papíře - vydalo nakladatelství XYZ. Vzniká tu však řada otázek, které v tiráži ani na přebalu knihy nakladatelství neuvedlo. Především to, že autor už v roce 1996 vydal knihu o Oldřichu Novém s názvem ...A PRO TEN DNE&SNÍ DEN. Jde v případě nyní vydaného titulu o druhé vydání (v tiráži o vydání není ani zmínka), nebo o zcela novou publikaci? V prvním případě je předchozí vydání nějak doplněno či pozměněno? Proč chybí výčet literatury - jak odkazy na citace (viz výše) ale hlavně zásadních děl o Oldřichu Novém - jako třeba obrazový životopis Pavla Jirase z roku 2000 či jiná Tunysova kniha &SARM A &SEPTY OLDŘICHA NOVÉHO z roku 1992 resp. vzpomínky Ondřeje Suchého ZAVŘETE OČI, PŘICHÁZÍ..., vydané roku 1993? Pokud jde o úpravu knihy - již jindy jsem navrhoval uveřejňovat citace jiným typem písma než vlastní autorský text - jednak pro přehlednost, jednak pro to, aby si čtenář uvědomil co je umně sesbíráno a čím přispěl autor vlastním přičiněním. Skoro se mi chce na závěr parafrázovat slova jedné z recenzí, kde se píše o jedné z her Oldřicha Nového "látka je hadr, fazóna prvotřídní." Prosím čtenáře, aby si slova otočili...
Foto: xyz-knihy.cz, yezumanka.estranky.cz

Tomu vemlouvavému našeptávání žádné srdce neodolá...
 Oldřich Nový a Adina Mandlová ve filmu KRISTIÁN.