Vysoké slunce a letní nebe
krajina horkem se zachvívá
v pravé poledne
jak kolejí se dotýká
i písně pražců
železniční cesty
právě má přijet vlak
co nevidět
však kdesi uvízl
a předběhl ho kůň
zjevil se v nejbližší zatáčce
uprostřed kolejí
slunce mu do očí svítí
kam asi míří
odnikud nikam zdá se
ale on jistě ví a cítí
opatrně kráčí po ostrém štěrku
aby se nezranil
ten obraz živé přírody
její velikosti
a nevadí snad ani
že je jen malým koníkem
zvaným pony
toužícím po svobodě a přitom
nuceným hrát si celé dny na kolotoč
vozit na zádech děti
které nechápou jeho smutek
prach a žár všedních dní
stále dokola bez začátku či konce
jen vzpomínka na časy
kdy býval velkým koněm
účasten velkých událostí
i jejich spolutvůrcem
hrdinou a druhem velkých mužů
jejich vítězství a prohry
kdepak loňské sněhy jsou
jen smutek v očích vypoví
o tíze otroctví
též tajemné vůni dálek
velkých cest za dobrodružstvím
to se nezapomíná
ani v mysli malého koníka
tady na trati
a v pravé poledne
když každou chvíli přijede vlak
on ale jde a neví co mu hrozí
nezná vlaky jen kolotoče
co si s ním počnem
už dávno přešel zastávku
a se vším tím svým smutkem
zmizel za dalším zákrutem
naštěstí vlak má zpoždění
i zprávu o nezvaném návštěvníkovi
který nezná pravidla dopravy
ani hrůzu ze střetu s ocelovým strojem
z něhož nemůže vyjít úspěšně
jako ze svého stesku
po krásně zelených pláních
radostech volného pohybu
dnes si ho již moc neužije
a stejně si asi nevybral tu správnou cestu


P.S.
Stalo se v zastávce Pňovany
o Zelenám čvrtku léta Páně 2011

_{ikona: ohiomorgan.com}