Že se chlapům zdá o ženách je karta, na kterou můžete vsadit. Ale, že ty ženy už bůhvíkdy projevily emancipaci a vzaly do svých rukou osudy své i svých národů, se často nevidí.

Slavná Babylonská věž a stejně slavné Semiradiny zahrady. Pozemský ráj, situovaný mezi Eufratem a Tigridem. Mezopotámie. Ve starověku, o němž je řeč, ústily obě řeky až do moře. Dnes se stékají do toku &Satt el-Arab. Nepodstatné. Ale aspoň víme, kde jsme. Semiramis tam spoluvládla po smrti svého manžela, krále Ninose. V Ninive, ve slavném městě, které on založil, mu krásná Semiramis stačila porodit syna Ninia. Po králově smrti dělala synovi guvernantku a pak se přihlásila k moci. Již se neprovdala. Rozhodla se převýšit slávu svého manžela a založila na Eufratu již zmíněné město Babylón. Časem to zmizelo všechno. Že to není fikce, dokázal až Robert Koldewey (1855 - 1925). Představte si, učitel. Ale se zkušenostmi z archeologie. Nechal se (a rád) k této práci najmout a kopal v troskách Babylónu 19 let. Našel zbytky zahrad, podařilo se mu poznat tamní systém a utvrdil svět o jejich originalitě, jedinečnosti. Unášel se jejich technikou, odvážností stavby a důmyslností čerpacího zařízení a v neposlední řadě také jejich krásou. Pro mě osobně potvrzení, že krása plodí krásu, obecně jeden z prvních důkazů ženské emancipace, zde bezesporu odvážně projevené. Jestli ona stála u zrodu bájných zahrad, zasadila se o jeden z antických divů světa.

Marie Stuartovna. Ukázka nesmyslnosti jakékoli monarchie, i když ta vládne v její éře, kam se člověk podívá. Skotskou tedy nevyjímaje. Stuartovna se stala královnou v šesti letech, a korunovaná byla dokonce už jako batole. Já vím, psalo se šestnácté století. Ale v něm roku 1517 Martin Luther uveřejňuje svých 95 tezí a začíná německá reformace. Ovšem šlechta si dál vede svou. Že to někdy zavání pedofílií? Ale jděte… To by musela ta smetánka sama sebe soudit. Co to chcete? Jako byste po našem současném parlamentu chtěli, aby si poslanci omezili nedotknutelnost. Avšak jsme zrovna ve Francii. Ve věku 15 let se Marie vdává. Sňatek naplánovaný už v jejím dětství. Bere si čtrnáctiletého snoubence Dauphina Františka. V osmnácti ovdověla a vrátila se do Skotska. A začalo její martyrium, kvůli němuž si ji svět pamatuje. Jako katolička se ve Skotsku od počátku dostávala do střetu s protestanskou šlechtou i duchovními. Roku 1565 se provdala za svého příbuzného (úkaz v její době běžný), šlechtice Jindřicha Stuarta, Lorda Darnleye, s nímž měla syna Jakuba VI., který se stal později králem Skotska. A králem Anglie a Irska. Manžel Marie a její spoluvladař, Jindřich Stuart, Lord Darnley byl roku 1567 zavražděn, což snad měl na svědomí, možná i s jejím vědomím, James Hepburn, hrabě Bothwell, za kterého se Marie vdala ještě v témže roce. To byl kvalt. Svatba s Bothwellem vzbudila odpor protestantských lordů, zatkli ji, ona jako velice statečná z vězení uprchla, aby pak se svým vojskem prohrála bitvu o bytí a nebytí 13. května 1568. Ještě prchla do Anglie, kde se hodlala schovat. Pod křídla své příbuzné, královny Alžběty I. Z bláta do louže. Anglická šéfová se asi bála konkurence, nechala ji internovat. A pak? Roku 1587 nechala královna Alžběta svoji sokyni popravit pro údajnou podporu katolické opozice. Každá berlička dobrá. Ale udělala z ní mučednici.

Pokračujme v jejich výčtu. Johanka z Arku jim asi vévodí. Ale vrátíme se zase o století zpět. Jedna poznámka. Všimněte si, že lidé, promluvíce do historie jakékoli branže, mívají občas nejasný datum narození, mnohý, mnohá, i zpochybnitelné datum úmrtí. Takže Johanka asi v roce 1412. S tím ostře neladí přesné určení dne. 6.ledna. Zapomenu možná jaký den, ale rok, kdy se mi narodil syn, ne. Přišla na svět ve chvíli, kdy Angličani uzurpovali její rodnou Francii v tak zvané „stoleté válce“. Od svých 14 let slýchala Johanka hlasy a měla vidění, v nichž se jí zjevovali andělé a světci. Prý Bohem vyvolena osvobodit Francii. Dostala vojsko, nechala si vyšít na korouhev květy lilie a slova Jesus Maria. Její vítězný pochod trval od května do července. 8.května1429. Vjela do osvobozeného Orleánsu 18.června, kde nejprve musela odrazit četné útoky a vyčistit okolí města. Odtud Panna Orleánská. Vrátila Francii její hlavní město. Vrátila jí čest. Se svým vojskem nebyla k poražení. Postarala se o korunovaci francouzského krále Karla VII. Popularitou ho začala ohrožovat. Začala mu vadit. Při obléhání Paříže zajata 23.května Burgunďany, kteří s Angličany vesele kolaborovali. Zrada? Jak jinak? Kolikátá v historii a kolik jich ještě přijde? Teprve devatenáctiletá Jana na rouenském náměstíčku Vieux Marché (Starý trh) byla upálena. Věc pořád k nepochopení.

S nejkrutější smrtí jsme dnes skončili. Příště se bez ní raději obejdeme. A přeskočíme staletí. Pro leitmotiv článků je podstatnější fakt, že jmenované ženy stály v ohnisku zájmu i pro svůj půvab. A ten, využit, rozhýbe stovky a tisíce jedinců k činu. Prostě, kult ženy.

První díl zde(klikni)

_{Zdroj obrázků www.reformation.org ;www.palba.cz; www.metropolislive.cz;}