Dnešní královny nevládnou žezlem a nekončí trpitelsky na hranici. Svou pozici mají a měly však těžší. Svou výlučnost musely mnohdy obhajovat, byť si zasluhovaly uznání okolí bez výhrad již v období svého zenitu, či pár let po něm. Ale úspěch se neodpouští, viďte.
Toyen. Vlastním jménem Marie Čermínová. Její umělecký pseudonym není dodnes vysvětlen. A proč taky. Krátké, úderné, netvarovatelné. Prostě chytré. Tak, jako působí, působila jeho nositelka. Usadila se mi na nejvyšším stupínku výtvarného umění 20.století u nás. Svoboda jejího jednání, svoboda jejího výtvarného projevu z ní doslova sálala z každého tahu štětcem, z každého jejího zásadního rozhodnutí. Přes svůj víceméně pohnutý osud z jejího malířského stojanu i skicáře padaly energické výtvory, které nikdy nebyly jen ke koukání, ale každého nahlížejícího přinutily k dlouhému bádání nejen nad zhlédnutým dílem, ale zejména v sobě. Pojilo ji dlouholeté přátelství s dalším naším velikánem, Jindřichem &Stýrským.

Ovlivňovali se i výtvarně. V roce 1925, při pobytu v Paříži, vyhlásila svůj specifický sloh,
artificielismus, který představoval vlastní alternativu k surrealismu a abstrakci, tehdejším vůdčím proudům pařížské avantgardy prvního čtvrtstoletí 20.století. Po návratu do Prahy ale začala inklinovat k surrealismu. O některých jejích grafikách se vedou dosud pseudoútlocitné debaty, zda se nejedná náhodou, aspoň vzdáleně, o pornografii. Jí se život nevzdaloval rozhodně. Vydržela do války, v níž, jako všichni surrealisté, zmizela z očí veřejnosti do výtvarného undergroundu. Po válce v Čechách působila už jen krátce. V předtuše stalinismu odešla do Paříže podruhé a už na pořád. Narodila se v roce 1902 v Praze, v Paříži zemřela v roce 1980. Viděl jsem její soubornou výstavu v Praze. Takové ticho ve výstavních prostorách nepamatuji a i dnes si jej připomínám jako jeden z nejsilnějších zážitků návštěvy.
Věra Čáslavská. Nejslavnější gymnastka, která se kdy v Čechách narodila. 3.5.1942 v Praze. Po úspěších na všech možných soutěžích v šedesátých letech přišel vrchol. V roce 1967 na mistrovství Evropy v Amstertodamu získala zlato ve všech soutěžních disciplínách. To ještě nebylo ono. Dodnes nosím v sobě hrdost, již jsem pociťoval rok nato. V roce 1968 se Čáslavská zúčastnila OH v Mexiku, kde získala zlato ve víceboji, za přeskok, bradla a prostná. Stříbro pak za kladinu a v družstvech. V průběhu těchto OH se vdala za Josefa Odložila, českého reprezentanta v běhu. To manželství šťastně nedopadlo, na rovinu, dopadlo tragicky. Na těchto OH ukončila Věra Čáslavská svoji sportovní kariéru.
Během slavnostního ceremoniálu předání medailí gesty protestovala proti okupaci Československa. Když stála společně na stupínku se sovětskou závodnicí, stočila hlavu od vlajek k zemi. Psát, že jsem brečel jak malý kluk, je blbost. Malý jsem prostě byl. Lepší je

říkat, že jsem řval cihly. Na to se věk nevztahuje. Ve stejném roce byla vyhlášena nejlepší sportovkyní světa. V Japonsku, v zemi svého prvního olympijského grandiózního úspěchu, ji mají za bohyni. Dvakrát v životě však byla Čáslavská sražena z piedestalu slávy. Poprvé komunistickými normalizátory. Po druhé rodinnou tragedií. Dnes vede samotářský život.
"Připadám si jako v tunelu a nevidím žádné světlo," řekla, když ve druhé polovině 90.let onemocněla. Dnes málokdy opouští dům, kam ji nakonec umístil Český olympijský výbor, dům s pečovatelskou službou, nevěří lidem, bojuje s depresemi.
Tereza Maxová. Svou pořád ještě trvající modelingovou kariéru začala budovat ještě za totáče a k francouzské módní agentuře přišla ještě před rokem 1989. Ale co ji k tomu kroku přivedlo? Vědomí vlastní výjimečnosti, síla posbíraná léty atletické přípravy, průprava na vysoké. Vůle. Právničinu ale pověsila na hřebík po dvou letech, kamera, fotografické čočky a předváděcí mola se staly bezkonkurenčním lákadlem, kterým, podepřenými tučnými šeky, nešlo odolávat. Zvlášť se zkušenostmi z komunistického Ústí, kde s rodinou žila. Dlužno říct, že se tam pořád ráda vrací. Během své kariéry už spolupracovala s téměř všemi velkými

fotografy od
Patrika Demarcheliera, až po
Maria Testina a
Petera Lindberga. Její tvář byla titulní straně britského
Vogue, stejně jako na předních stranách
Elle, Marie Claire a Glamouru. Prošla po všech významných přehlídkových molech –
Dior, Chanel, Prada, Gucci, Yves Saint-Laurent, Ralph Lauren a byla tváří pro reklamní kampaně takových značek jako jsou
Karl Lagerfeld, Donna Karan, Hermés, La Perla, Vichy, Oriflame. Dnes už matka tří dětí. Půvab u ní je slabé slovo. Sebevědomá krása na tváři a kouká jí i z očí. V roce 1996 projevila své lidství v celé nádheře.
Nadace Terezy Maxové dětem už působí v Čechách 15 let a zpříjemnila život stovkám opuštěných dětí. Stála u zrodu všech možných pečovatelských center. Svou tvář, sebe vůbec, postavila na odiv tím nejlepším způsobem.
A pak, že je ženství metlou. Ne! Krásná a o své kráse přesvědčená žena hýbá dějinami. Kult ženy. Říká se tomu tak. Když se rozhlédnete kolem, máme k němu hodně daleko.
Tudy dvojka(klikni) a tudy jednička(klikni)
Zdroj obrázků www.kubata.nazory.cz; www.odaha.com; www.sport.idnes.cz; www.ihot.cz