10. století před naším letopočtem se v místní krajině s nepříliš významným městem ukáže jako doba renesance. Řekové zde začnou budovat další a další domy a pozvedat město pomalu k jeho budoucí slávě, která přetrvá celá tisíciletí.



Když je roku 560 před Kristem tehdejší město vypleněno vladařem Kroisem a jeho vojsky, rozhodnou se Řekové začít znovu, o maličký kousek dál, aby si ušetřili práci s odklízením mnoha trosek. Za zády nechají proslulý Artemidin chrám (ze kterého dnes zbyl jediný sloup a vymezení základů) a s mnoha plány budují běloskvoucí město s technologií tak vyspělou, že by ho za dnešní byty vyměnil mnohý z nás. Rozvod vody, lázně, kolonády – a nechybí ani nevěstinec.

Kolem roku 296 př. n. l. má již město rozlohu 350 hektarů. Vévodit mu bude Celsova knihovna (na obrázku výše). V epicentru vší zdejší vzdělanosti, bohatství a kultury se narodí i světoznámý filozof Hérakleitos a svého času tu pobývá i kartáginský vojevůdce Hannibal.

Antický vliv se chvíli po přelomu letopočtu spojí s křesťanským. Nedivme se.Vždyť Efes by mohl pro křesťany znamenat téměř tolik, co pro muslima Mekka. Ne, Ježíš tu nežil, ale i sama katolická církev a další křesťanské směry se shodují, že právě sem odešla Panna Marie po smrti svého syna Ježíše! Vedle čiře antických památek tak stojí "novodobější" ruina jí zasvěceného kostela.

Ve stínu zdejších budov svatý Jan Evangelista sepisoval své evangelium. Za pozornost stojí i legenda o zdejších sedmi spáčích, křesťanech, kteří se v době pronásledování zachrání tím, že na 200 let usnou v efezském ústraní.

Nalezneme zde také zbytky velkého amfiteátru. Ve městě jsou dva, ale za pozornost stojí ten hlavní. Vejde se do něj 50 000 lidí a ve své době je největším na světě!

Katolíci i lidé milující historii pak také docení, že právě ve velkém amfiteátru se konal roku 431 Efezský koncil.