Při poslechu vaší poslední desky „Cestující v noci“ musí každého v prvé řadě napadnout, že vaše hudba je žánrově nezařaditelná. Našla jsem tam šanson, big-beatovou písničku, jakousi parodii na dechovku, či milostný duet, který vzdáleně připomíná známý hit Je T'aime. Jak byste svou hudbu definovali vy? A kde berete inspiraci na tak širokou škálu hudebních nápadů?
Někdo napsal, že jsme kapela všežravá. Asi je to pravda. Kdyby se to dalo stihnout, jistě bychom záběr ještě rozšířili. Nezajímá mě nějaká konkrétní odrůda hudby, mám ji rád jako celek. Tedy pokud se dá poslouchat.

Na albu dostali velký prostor hosté jako třeba Iva Bittová, či Radůza? Museli jste hodně právě zmíněné dámy přemlouvat, aby se natáčení cédéčka zúčastnily, a nebo vaši nabídku přijaly s potěšením?
Zda-li s potěšením to až tak nevím, ale přemlouvat jsem je nemusel.

Máte za sebou už deset alb, což je úctyhodné. Nicméně bych řekla, že za dobu vaší existence došlo k velkému hudebnímu posunu, kdy na těch prvních dvou albech jsou převážně instrumentální skladby s minimem textů a dnes už máte ryze písničkové album. Byla tato změna otázkou přirozeného vývoje, nebo jste chtěli zaujmout větší okruh posluchačů?
On to snad ani není posun. Prostě jedeme po více kolejích. Písničky jsme dlouho zanedbávali, tak teď se to muselo dohnat.

S oblibou používáte všemožné předměty, kterými vytváříte různé zvuky. Lze podle vás hrát na všechno? Nebo by se našel předmět nezvučný, který byste nikdy nepoužili?
Naším heslem je “Každá věc je potencionální hudební nástroj“. Nicméně dovedu si představit věci, které hrají poněkud nevýrazně. Např. vzduch, molitan, záclony atp.

Jak jste přišli k názvu Jablkoň? A jaký je váš vztah k „Jablečným koňům“?
K Jablečným koňům mám vztah dobrý, podobně jako k těm ostatním. Jablkoň jsme si vynalezli.

V roce 1991 jste nahráli desku Jablkoň a Svěcený. Co vás svedlo dohromady ke spolupráci s tak vynikajícím houslistou, jenž se navíc věnuje převážně vážné hudbě?
Mám v kapele rád vynikající instrumentalisty, tedy i houslisty. Se Svěceným jsme se potkali, padli si do oka a bylo.

Jaroslav Svěcený se podílel také na albu Mumlava. Můžete vysvětlit význam slova Mumlava?
Celé CD pojednává o nešťastné lásce víly Mumlavy ke Krakonošovi. Teď je ovšem Mumlava taková krásná říčka v Krkonoších.

Teď v dubnu vychází cédéčko u Indies s názvem Symphonic Jablkoň - Dvacet pět, které je záznamem koncertu v Arše. Znamená to, že se fanoušci mohou těšit na jakýsi průřez vaší tvorby?
Je to sice pestré CD, ale spíše instrumentální a hlavně symfonické. Pár písniček je tam samozřejmě také. Více než průřez bych to viděl jako sebeoslavný večírek.

A aby toho nebylo málo, rozhodli jste se nazkoušet dvě písničky a zahrát je na koncertě k nedožitým šesátinám Karla Kryla. Máte rádi písničky Karla Kryla a jaké jste si vlastně vybrali?
K.K. mám velmi rád a tak před 35 roky jsem spoustu jeho písní uměl zahrát a zazpívat zpaměti. Vybrali jsme Jeřabiny a Srdce a kříž.

S Jaroslavem Svěceným vystupujete dodnes pod názvem podskupiny Jablkoň & Svěcený. Ty podskupiny máte ještě další tři a upřímně řečeno orientace v nich není nejsnadnější, snad jen, že každá hraje písně z jiného alba. Která podskupina Jablkoně vystoupí právě 22. 4. ve Společenském domě v Neratovicích?
Mnozí muzikanti hrají v různých kapelách různé hudby. My to děláme podobně, jen kapela je pouze jedna. Podskupinami jsem nás chtěl trochu zpřehlednit, ale ono se to spíše zamotalo. Je však nepochybné, že v Neratovicích zahraje Jablkoň.


Bude to vaše první neratovické vystoupení? Nebojíte se, jak vás publikum přijme v našem „chemickém městě“, kde nejvíce zabírají Cimmrmani a Martin Maxa?
Nebude to naše první neratovické vystoupení a ničeho se nebojíme. Maxa je prý hodný kluk a Cimrmany mám rád. Věřím, že nám naši neratovičané budou rozumět.

(Autor fotografie: Ota Nepilý)