Název filmu
CINEMATERAPIE tak trochu klame. Nejde o to léčit filmem třeba tak, že zlobivým dětem budeme pouštět samé příběhy roztomilých batolátek ani o to, že po vzoru arteterapie by zájemci sami vytvářeli film a proces i výsledek sloužily k pozitivnímu ovlivnění psychiky. "Léčba" v tomto případě spočívala v tom,
že 11 vybraných účastníků (z 26) dostalo možnost se veřejně "vyzpovídat", promluvit za citlivého vedení
režiséra Ivana Vonára o svém životě a jeho zákrutech. Ti, kteří našli odvahu se takto veřejně "odhalit" vypovídají o svých smutcích, traumatech a trablech, svěřují se se svými náladami a především se svojí samotou, v níž nemají blízkého člověka, s nímž by mohli své radosti i smutky sdílet. Možná vás napadne, že jde o
obdobu populární reality show, ale tvůrcům nešlo o senzaci a šokování veřejnosti, ale o efekt zcela opačný - aby účastníci získali veřejnou "zpovědí" nadhled nad svým dosavadním životem, vypovídali se a obnažili své nitro a tím jako u psychterepeuta "zrekapitulovali svůj život a uvolnili se."
Ve filmu
budete svědky jedenácti osudů lidí, které jsou (pro někoho zbytečně) proloženy krátkými hranými pasážemi, v nichž
herečka Anna Stropnická ilustruje minulost některých protagonistů. &Stáb se s účatníky scházel deset měsíců, do ničeho je nijak netlačil a nechal je říkat jen to, co sami chtěli. I když jistý kus exhibicionizmu ve výpovědích naleznete, jde o zcela otevřené a upřímné projevy, nabité emocemi a silně působícími momenty, v nichž
se odhalují různé příčiny problémů jako traumata v rodině, neradostné dětství, různé fobie, mindráky, pochybnosti, nedostatek sebedůvěry, sklony k podivínství či násilná smrt partnera. Vyprávění se rozbíhá pomalu od povšechných stesků až po
mnohdy šokující pointy dle vzoru "to nejlepší nakonec" a "na přeskáčku" se věnuje všem jedenácti životním osudům.
Dvakrát se setkáte s "krimi" - Bývalá barmanka
Anna zažila horor kolem smrti svého muže-policisty na podzim 1989. Obětí české mafie se zase stala
Ingrid (na snímku), v jejíž rodině se nakonec sešli zavražděný i vrah; alespoň podle soudu. Jakousi protiváhu jejich vypjatých zážitků tvoří na pohled šťastní a vyrovnaní manželé
Petr a Helena. I jejich vyrovnanost má své hranice, jak se v závěru ukáže. Zvláštní podmanivost má též případ paní
Evy, kterou její početná rodina "jen" přehlíží, ba nevnímá. Pak je tu venkovan
Tomáš, který hodlá dobýt Prahu jako textař, nezdolný silák
Pavel, někdejší kočovný loutkoherec
Václav, tichý otloukánek
Josef upnutý k svému jezevčíkovi a lítostivý a zadlužený důchodce
Milan, kterého také drží při životě už jen jeho psi. Opětně platí, že jiné, nečekané stránky jejich povah odhalí divák až po čase. A konečně zvláštní kapitolu, zjevně nejbližší typickým aktérům reality show, zosobňuje 35 letá
Olivie - toužila být herečkou a zoěvačkou, miluje hity Darinky Rolincové a fotí akty, čímž se "mstí" rodičům a filmu dodává na pikantnosti.
Film
CINEMATERAPIE byl terapií hlavně pro jeho aktéry, kterým natáčení pomohlo "ulevit si", jak se po škončení všichni shodli. Jedna z aktérek po novinářské projekci řekla:
"Psychicky jsem se otevřela, teď jdu za svým příběhem do rádií i dalších médií". Přestože režisér Vojnár řekl:
"Nešlo mi o vážnou hru na „psychodrama“, chtěl jsem, aby si rekonstrukce zachovaly hravost a určitou naivitu" bylo by zajímavé, kdyby se k tomuto způsobu "léčby" vyjádřili psychiatři a psychologové, které štáb k natáčení záměrně nepozval. Jak budou tyto nesmírně otevřené příběhy reality života působit na diváka, zda nebude mít pocit, že jako voyuer nahlíží do cizích životů a pomohou-li i jemu trochu "se otevřít", to už si musí každý rozhodnout sám za sebe při televizním sledování.
Foto: artcam.cz
*******************************
CINEMATERAPIE
ČR 2010, dokument, režie Ivan Vojnár, uvádí 2. program České televize
ve středu 17. srpna 2011 od 22,20 hodin