Mirek, Jarka, Jindra, Červenáček, Rychlonožka - možná že kdysi je děti uměly vyjmenovat dříve než celou abecedu. Byla to hvězdná sestava chlapců tak nezkažených, že by nikdy nemohli založit poslanecký klub. Ani to neměli zapotřebí; v knihách či kreslených příbězích si Rychlé &Sípy houfně získávaly čtenářskou přízeň a nikomu nepřišlo vyšinuté, jak s nevídanou pílí vykonávali dobré skutky, pěstovali vyváženost ducha a těla, chránili slabší proti silnějším, bili se za zachování čisté přírody a kromě „himbajs“ nepromluvili neslušného slova. Při tom všem dokázali ještě hýřit vtipem (svedl to občas i poněkud upjatý Mirek). A jestliže se někdo prohřešil proti zákonům party, po přátelském upozornění šéfa Mirka zahanbeně klopil hlavu a slíbil polepšení. Ještě více fascinovali svou odvahou, díky níž se jim dobrodružství lepilo na paty. Nebáli pouštět do temných uliček a s novinářskou náruživostí odkrývat záhady hlavolamů. Děvčata si určitě musela lámat hlavy s nimi, ale to už „Jestřáb“ Foglar nerozvádí. Především jeho zásluhou jsem však uvěřil, že takoví chlapci opravdu mohou někde běhat, mít svou klubovnu, kde schůzují, a tajné skály, kam chodí na túry a přišlo mi docela možné, že zítra na nároží do mě vrazí Rychlonožka, řekne své himbajs anebo že místo mě Mirek půjde domluvit školnímu agresoru, takže mu nabančí a ušetří mi tu práci. Jestlipak tomu věří i dnešní malí čtenáři, či mají vůbec šanci tomu věřit?

Co když takové hrdiny morálky už mládež prostě nebere? Mirek je suchar bez jiskry a ostatní jsou nohsledi přepjaté slušnosti. Jedinými rebely, a to ještě v mezích, jsou Červenáček a Rychlonožka, občas jim ujede pusa nebo skutek, ale po úletu si hned srovnají mravní navigaci. Možná by dnešní mladé lákal trochu pozměněný obrázek Rychlých šípů. Což takhle fotbaloví rowdies? Mirek je hrubián, nadává a uplivuje si, ostatní jej snažně následují, celá parta pak chodí na Stínadla, nikoli prolézat podzemní chodby, ale na fotbal, vyřádit se, vyřvat hlasivky, vyrvat sedadla. Rychlonožka už se nesází o to, že si přilepí umělý knír pro případ vítězství Čechie, ale mobilem sjednává rvačky, ta příští může být už zítra v uličce přiléhající k chrámu svatého Jakuba a soupeřem bude jakési Bratrstvo. Jiné varianty naskakují samovolně: parta rapperů, sprejerská crew, anarchisté do morku kostí i kostek a samozřejmě ulíznutý boy-band, zde už se počítá se změnou image, při níž Mirek mění pumpky za kapsáče a červenáček sice může ctít barvu, ale pokrývkou hlavy stává se kšilt nazad. Pan Mirko Čermák by musel překreslovat, až by se papír vznítil.

Představme si problém z opačné strany: Rychlé &Sípy vykročí z území fikce a ocitají se mezi námi. Jak by se vypořádali se zly a krutostmi, o které stále není nouze a ještě se množí skrze síta médií? A nezabil by je už jen pohled na vysoká patra politiky nebo naopak nejnižší výjevy ze života ulice? Co kdyby by si je našli nepřátelé s metodami boje tvrdšími, než jaké volilo staromódní Bratrstvo kočičí pracky?

Vybavuji se nejasně obrysy příštího monologu, kdy Mirek pronáší v deziluzi proslov ke svým kamarádům: Marnost nad marnost, co jsme se nadělali dobrých skutků, co nebezpečí jsme ustáli, co záhad odkryli, ale s nikým to nepohnulo. Prošmejdit Stínadla a najít ježka v kleci neznamená učinit lidi lepšími. &Spatnosti se páchají dál a bují nám až nad hlavu. Kdo nás ještě potřebuje? Mladí, na které jsme se tak spoléhali, nás nečtou a Hlasatele nahradil výkřik bravo! Jsme tu jen pro dvě věci, pro smích nebo pro soucit, náš prapor morálky se bělá nemístně uprostřed toho kypícího bahna, skasejme jej a vrtněme se někam, kde bude naše působení mít smysl. Třeba do služeb někoho, kdo onu moc má. Slyšel jsem, že tajní potřebují mladé a zdravé hochy...

A já už také skasávám prapory a dávám ruce od klávesnice, protože mi nelze pokračovat, návod byl poskytnut a domýšlet si můžete sami. Raději si půjdu číst, to znamená probrat se zaprášeným sloupkem knih na dně skříně, je to má Rozdělovací třída před územím snu a za ní už mě čekají nestárnoucí a stále ostré Rychlé &Sípy, které umí zasáhnout.

^{Foto: www.mzv.cz}