Zatímco německé dívky padají při vyslovení jeho jména do mdlob, českému obecenstvu zatím osoba
Matthiase Schweighöfera příliš neříká. Je to paradox, protože povedený válečný
Rudý baron – film, který Schweighöfera proslavil v celosvětovém měřítku - se před několika lety natáčel právě u nás – konkrétně v
Praze a s podstatnou výpomocí českých filmařů. V rámci tohoto natáčení k nám tenkrát zavítal také první muž současného německého filmu, sympatický
Til Schweiger (
Klepání na nebeskou bránu, Naboso), který Matthiase zviditelnil ve svém megahitu
Keinohrhasen a následném pokračování
Zweiohrküken (ani jeden z filmů česká distribuce nezakoupila…). Přestože je vliv zkušeného Schweigera na mladého herce evidentní, připisovat mu veškeré zásluhy by byla kolosální chyba.
Zdá se, že třicetiletý Matthias má snad talent na všechno. Kromě filmového hraní zvládá i to na klavír a housle, ovládá tři světové jazyky a teď, ve svém What a Man nadto dokazuje, že je i zdatným scénáristou a režisérem. Hlavní hrdina této romantické komedie, učitel Alex (Schweighöfer), řeší po rozchodu s přítelkyní otázku podstaty skutečného muže a za pomoci svého kamaráda se jím pokouší stát. S přechodným bydlištěm u letité kamarádky, Nele (Sibel Kekill) , však záhy zjišťuje, že skutečná láska podobné otázky neřeší. Jakkoliv nám může být podobné počínání cizí, svůj, nebojím se už nyní napsat,
megahit Schweighöfer v těchto dnech osobně propaguje na turné po německých kinosálech. Následující řádky demonstrují, jak jedna z takových premiér, včetně příprav na ni, vypadá z pohledu diváka naživo.
Můj nápad s výletem do Drážďan vzniknul tak trochu náhodou. Přestože Schweighöfera jako herce skutečně uznávám, teprve jeho originální video vzkazy na Facebooku svým fanouškům, dávno před uvedením filmu, ve mě vzbudily větší zájem o jeho osobu.
Neznám moc herců, kteří by pravidelně komunikovali s fanoušky, spontánně a prostě, způsobem, jakým to předvádí právě Schweighöfer. Za pomoci obyčejné webkamery a kulisy místa, kde se právě nachází, vás klidně, rozcuchaný, ráno pozdraví z postele – prostě proto, aby ukázal čerstvě počmárané ruce od dvouleté dcery. Je jasné, že také v tomhle „lidském“ přístupu tkví velká část jeho úspěchu a nejinak tomu bylo i na kýžené premiéře.
Do drážďanského Cinemaxxu dorážím s hodinovým předstihem. Plánovaný „červený koberec s autogramiádou“ prozatím okukuje jen hrstka mladých dívek. Jejich počet však rychle narůstá, až musím spolu s prvními, zaujmout bojovou pozici přímo u místa dění. Krátce před příchodem herců dostáváme pohlednici k filmu. Přes velký počet příchozích se, nicméně,
skutečně dostává prakticky na všechny. Protože dnešní večer venkovní teploty přesahují třicítku, umíráme v předsálí kinosálu horkem. Moje obava, že autogramiáda rychle skončí a já svoje podpisy nedostanu, je však naprosto zbytečná.
Přes náročné podmínky se totiž Matthias neúnavně podepisuje přes třicet minut, s příchozími se
fotí a vrací se ke komukoliv, kdo ho snad ještě „potřebuje“.
Před uvedením svého filmu se osobně chápe mikrofonu, aby fanouškům odpověděl na otázky. Vládne tu příjemná atmosféra, Schweighöfer jako vždy srší vtipem, od jedné z dívek dokonce obdrží slipy, které záhy obléká.
Hodinu po prvních fanatických výkřicích mladých obdivovatelek ho tak přítomní vnímají nikoliv jako hvězdu, ale jako obyčejného milého kluka a všechen ostych jde, v rámci slušného chování, stranou. Tohle všechno by však bylo poloviční bez kvalitního
What a man, který, v mnoha ohledech, předčil mé očekávání. Přestože mě trailer dvakrát neoslovil, film rozhodně patří ke snímkům, které bych (stejně jako Keinohrhasen a Zweiohrküken…) ráda viděla v českých kinech.
Vtipná, chytrá a poměrně neotřelá komedie je snadno srozumitelná i v němčině a mohu říct, že po vlažnějším rozjezdu jsem se skutečně dobře bavila. Třešničkou na dortu je pak
skvělý soundtrack k filmu s hitovkou
Marlona Roundette The New Age anebo originální webové stránky
S ohledem na obsah tohoto článku si závěrem opět neodpustím otázku,
proč česká filmová distribuce opakovaně ignoruje německé filmy, ačkoliv ty, především poslední dobou, kvalitou silně překračují – promiňte mi ten výraz - slátaniny, které se k nám, především z Ameriky, dováží?! Nezbývá mi tak doufat, že někdo moje spílání konečně vyslyší, a za dobrou zábavou už nebude potřeba cestovat za hranice. Každopádně, těm z vás, kteří, byť minimálně, němčinou vládnou a mají možnost a chuť se za
What a man vypravit, jej srdečně doporučuji. Určitě nebudete litovat.
plakát z filmu převzat z negativ-film.de
Matthias byl skutečně na roztrhání.