Nezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, kdyžZpěv horského potokaNech se unést fantazií v Kadani nebo online
TENKRÁT V MEXIKU - TV tip – mstitel s kytarovým pouzdrem znovu na scéněShahab Tolouie se vrací s další kapitolou projektu Moje cestaFestival ARCHITONY inovativně kombinuje hudbu a architekturuDas Filmfest ve 3 českých městechZatloukání hřebů – znepokojivý horor Viléma KoubkaPříběh kolouška Bambi v novém kabátěZázračná písně krajina završuje 20leté putování Anety LangerovéKdyž jsme byli sirotci85 roků by bylo spisovateli Jiřímu NavrátiloviUmění prostého života? Návod k použitíPravda o medu: Nenechte se zmást mýtyPříběh monstra 20. století – Goebbels
Z dětství si pamatuji televizní noviny jako soubor zpráv o válečných konfliktech a o zvyšující se životní úrovni. Myslela jsem si, že v 89 jsme odzvonili právě těmto mediálním neduhům, které nás týraly na každém kroku, ale ono tomu tak není. Když si dnes pustím zprávy, nebo prolistuji nějakým deníkem, zase slyším a čtu o násilí na dálném východě, čemuž úspěšně sekundují titulky typu – „Průměrná mzda vzrostla“. Propaganda nahradila propagandu. Královnou současné zaměstnanecké politiky a postavení člověka v práci je redaktorka Karolína Švidrnochová z přílohy Zaměstnání v MF Dnes.
Po prostudování jejích článků získáte pocit, že čeští zaměstnanci jsou banda neschopných lenochů, která si neumí vydobýt své postavení a ještě vůbec nic neumí. K tomu všemu média občas argumentaci vygradují nějakým trefným příkladem ze státu, který nás předběhnul ve vyspělosti nejméně o padesát let, a čtenář musí mít nutně pocit, že se půjde snad oběsit na první větev.
V pátek si Česká republika oddechla, protože našla po x dnech své „ztracené novináře“ v Iráku. Během pátrání jsem měla pocit, že se zastavil čas, nikde se nemluvilo o ničem jiném. Upřímně jsem si přála, aby se naši novináři našli živí a zdraví, ale zároveň jsem se obávala humbuku, který jejich návrat způsobí.
Z realistického hlediska musím ale konstatovat, že jejich profese vyžaduje někdy nasazení vlastního života, přesto by mě zajímalo, jestli za to riziko vůbec stojí. Já osobně nepotřebuji být informovaná denně o každém šustnutí v Iráku a myslím si, že hazardovat s lidskými životy pro lepší „informovanost“ snad ani netřeba. Jako by šlo skutečně televizím jen o to, utrhnout, co nejlepší kus do večerní „zpravodajské“ show.
Mám rovněž pocit, že tím, že média věnují takovou pozornost zprávám z Iráku, zastírají naše vlastní problémy a celou krizi, v níž se naše země za vlády ČSSD úspěšně utápí. Resort zdravotnictví volá SOS, ale kde najdete v novinách informace o skutečném stavu věcí? Ministr Škromach se vesele zubí v televizi a přitom denně tisíce lidí díky rafinované „politice“ státu přichází o svou existenci.
Právě proto nasazení českých novinářů do Iráku považuji za neúčelné. Až si totiž zameteme před vlastním prahem, můžeme se "strkat nos" do záležitostí jiných zemí.
Martino, já si naopak myslím, že strkat hlavu do písku před událostmi o pár kilometrů dál nám nesluší. A děláme to často a rádi. Tahle planeta je příliš malá na to, aby se něco, co se děje na kterémkoli kontinentu netýkalo také nás, byť vzdáleně a třeba jen v některých souvislostech.
Pokud jde o novináře, často "nasazují krk", což mně taky připadá jako zbytečné hazardování se životem, ale oni to dělají rádi a dobrovolně a s pocitem, že jedině tak nám mohou podat ty nejlepší informace. Kdybychom měli všechny novináře doma, tak bychom tu hlavu z písku už asi nikdy nevytáhli...
Ale já neříkám mít hlavu v písku, ale fakt se mi zdá, že se tím tak nějak mediálně odvádí pozornost od toho, co tu máme za průšvihy, ale může to být jen můj názor
Přesně tak, byla to jen prapaganda, zastírající skutečnou neutěšenou situaci u nás, způsobenou socialistickou vládou a jejími přisluhovači!
Vláda se pokusila za peníze daňových poplatníků získat alespoň zastavení poklesu preferencí prohlášením Kubala o vládní starostlivosti a pomoci!
Spojování Kubala s vládou v této rovině se mi nezdá relevantní. Že by snad při vyjednávání zubící se Škromach tlačil na Kubala, aby se za něho přimluvil u voličů?! A co se týče pozornosti směřované na Irák, myslím že je oprávněná a určitě se nedá říct, že se nás to netýká. Vztah k řešení zásadních problémů ve světě, by jsme měli řešit, to je také zametání před vlastním prahem, i když je pravda že tuzemských problémů máme víc než dost. Jejich řešení začíná u každého z nás a to především v době voleb. Protože paušálně vzato každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží – bohužel.
Pro -J- : to je pěknej blábol!
Médiální proslulost reportérů je věc zajímavá.Média se budou krmit na zajímavostech , jako unesené dítě , únos novinářů , vyhrožování bombama , ale přece nebudou stále přebírat že mnoha politikům unesli mozek ! Bylo by to přání hezké , ale já si na vánoce taky přál velkého plyšáka :-(
Všichni jsme součást jednoho celku.
Martino máš pravdu, že máme svých starostí dost, ale co je to naše starost? Nepatří k ní i jiní lidé, země, státy? Jsme součást jednoho celku a pokud budou i naším přičiněním umírat lidé, nebudeme ani my spokojeni a štastni.Tvoje články se mi líbí.
Filipe uděl jsi mi radost a Martina taky. Nejsem nejmladší a proto mi dělá radost, že mladí lidé se nezajímají jen o sebe.Až toto pochopí každý z nás, bude na tomto světě lépe i v naší republice.
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.