Čapek se rozhodně neřadí, na rozdíl od Vachka, k mým literárním oblíbencům. Na druhou stranu jsem zmíněné povídky s gustem přečetla. Nedávno jsem si je dokonce vypůjčila i ve formě mluveného slova. A nelitovala jsem. Tuto neděli, kdy je nasadila dramaturgie do vysílání ČT1, jsem ale zalitovala hořce.

První povídka Básník, podle mého soudu, stojí a padá s výkonem představitele právě onoho mladého umělce. Mám tušení, že kdysi ho v nějaké adaptaci ztvárnil Marek Vašut. Alespoň se toho dojmu nemohu zbavit. V této nové verzi nás měl o kumštu přesvědčit Ondřej Pšenička. Bohužel marně předstíral bohémství a já jsem mu nevěřila ani slovo. Jeho výkon by se snad dal překousnout na ročníkovém představení DAMU, ale ne na obrazovce mezi profesionály. O to více pak kontrastoval s Karlem Heřmánkem, který si vystřihl roli poněkud nervózního a nerudného chlapíka. 

Rovněž velice nevydařeně, jinak zajímavému Heřmánkovi, sekundoval Jiří Strach. Ten v poloze strážníka působil jako námořník, který se bojí vody. Nejenže se na úlohu vůbec nehodil, ale nevytěžil z ní prakticky nic. Natolik provařená povídka, s potenciálem pobavit své konzumenty, se tedy rozplynula do prázdna a Čapek poprvé zaplakal.

Druhá nálož Zmizení herce Bendy působila od počátku poněkud nadějněji. Töpfer, Preiss i Konvalinková jsou jistě sázkami na jistotu. Nakonec i Satoranský, který doplatil trochu na svou předlistopadovou angažovanost, hrát opravdu umí. Tudíž po této stránce vše celkem v pořádku. Za horší ale považuji, že z toho vznikla jakási tajemná „Holmesiáda“.

Töpfer v roli lékaře a přítele herce Bendy se za zády policie mění v detektiva a složitými cestami se dopátrává až k tomu, kde skončil pan umělec. Celé je to tajemné, nesmírně zdlouhavé a místy nudné. Chybí tomu švih a spád. A když nakonec pan doktor stojí tváří v tvář zbohatlíka, mimochodem opět skvělý Jiří &Stěpnička, divák si oddechne. A v zásadě už ani nepotřebuje slyšet, co všechno onen proradný a žárlivý kapitalista provedl. Pokus o oživení Sherlocka Holmese se opravdu nepodařil. Naštěstí si producenti nepřizvali Scotland Yard, protože to by pak vydalo na celovečerní biják.

Když se blížila třetí povídka Jasnovidec, trochu se mi svíral žaludek při myšlence, co ještě nebohému Čapkovi provedou. Přestože jsem na scéně zahlédla i šarmantního &Simona Cabana, přestože si tu dalšího holiče v kariéře vystřihnul neodolatelný Oldřich Vízner, zbaběle jsem přepnula na jiný program. Prázdné konverzační tlachání postrádalo jakékoliv napětí, a ani nevábilo sledovat další děj.

Ne všechno se musí povést a i leckterá hospodyňka doma zapláče nad koláčem, který předtím pekla snad stokrát a tentokrát se nevydařil. Suroviny na jeho výrobu vyjdou na pár korun, s rozpočtem filmování je to horší.

Příště by měla dramaturgie zvážit, komu takový projekt svěří. Nelze akceptovat, aby na scéně stáli herci s tak odlišnými výkony, jež podtrhuje i zjevně nejistá režisérská ruka.

Navíc i v tomto případě platí, že méně je více a někdy i výrazný střih pomůže výsledku, aniž by se tím zhanobil rukopis klasika.