Umělecký šéf baletu ND Petr Zuska tímto počinem přivádí zcela poprvé na českou scénu tvorbu velikána světového současného tance: „S Christopherem Brucem jsem v kontaktu už dlouho. Původně bylo naším záměrem jeden jeho kus ještě zkombinovat s něčím jiným, ale pak jsem si uvědomil, že člověk takového formátu je stejně velká osobnost jako Mats Ek nebo Jiří Kylián. Proto jsem chtěl, aby celý večer patřil jenom jemu. Jsem rád, že se mi podařilo představit v Národním divadle po Kyliánovi a Ekovi i třetího z evropského vrcholného trojlístku tvůrců. Po hudební stránce zastřešuje večer Christophera Bruceho retro-pop-folk-rocková hudební scéna.“

Úvodní choreografii Dance at the Crossroad komponoval britský umělec na hudbu Waterboys, skotské kapely známé z 80. let, která hrála rock n´roll ovlivněný keltskou muzikou a keltskou spiritualitou. Centrální část večera Moonshine je postavena na intimní zpovědi jednoho z posledních alb Boba Dylana. Závěr tvoří Rooster na songy Rolling Stones. Název poslední části inspirovala stará, lehce kritická bluesová klasika, jež byla v roce 1964 jejich hitem.

„Tyto tři věci se k sobě dobře hodí,“ míní Petr Zuska a vysoce hodnotí tvorbu britského umělce: „Christopher Bruce vytvořil nezaměnitelný rukopis a podstatně se zasloužil o tvář a věhlas slavného londýnského Balletu Rambert jako jeho dlouholetý šéf.“ Silná tvůrčí osobnost si vydobyla pozornost světových scén nejen svéráznou pohybovou řečí. Celistvost jeho tanečních epizod je nabita významy – a často také okořeněna typickou britskou ironií a humorem, což český divák vděčně ocení.

---

Bruce, narozený roku 1945 v Leicesteru, sám velmi muzikální, má zálibu v písních ze svého mládí, avšak obrovskou inspirací je mu třeba také muzika Bobbyho McFerrina (choreografie Hush). Vyzbrojen z klasického baletu a otevřeností vůči všemu novému umí svou bohatou obraznost sdělit velmi divadelními a vizuálně přitažlivými prostředky.

Podobně jako Bobu Dylanovi projevujícímu se v protestsongu, je i Bruceovi svoboda jednou z hlavních hodnot. Dokáže svou lidskou angažovanost zformulovat umělecky, a to bez moralizování a aniž by přestal být zábavný a překvapivý. Společensky angažovaná jsou jeho díla Cruel Garden z roku 1977, kde se bolestnými, ač značně abstrahovanými tématy stal fašismus ve &Spanělsku a smrt Lorcova, Ghost Dances, otvírající za jihoamerických rytmů problém útlaku v Chile za Pinochetova režimu, podobně i Swansong. Choreografie Hurricane se zase dotýká rasismu Ameriky 60. let. Mezi další nejznámější práce patří nejen triptych, který uvidíme v Praze, ale například též The Dream is Over či Intimate Pages.

uměleckých osobností v Británii obdržel ocenění CBE za dlouholetou práci v oboru a čestnou profesuru univerzity v Exeteru.

Baletu se upsal už ve 13 letech. Studoval ho u Marie Rambert, legendární polské tanečnice a zakladatelky nejstaršího britského baletního souboru nesoucího její jméno a dnes známého po celém světě. V začátcích, po roce 1926, se soubor věnoval pouze klasickému repertoáru. Bruce sám tančil mnohé hlavní role klasického baletu, otevíral se však i novým proudům a záhy začal vytvářet vlastní díla. Ovlivnila ho nejen technika Marthy Graham a Merce Cunningham, ale též choreografů Tudora, Tetleyho, Limóna, Robbinse. V letech 1994 až 2002 stanul v čele souboru Ballet Rambert.

Anglii představil například choreografie Jiřího Kyliána nebo Ohada Naharina. Sám vytvořil nejen na 20 prací pro Ballet Rambert, ale ještě mnoho dalších opusů pro různé světové scény. S oblibou ho hostí německá divadla a také například Royal Ballet, English National Ballet, Royal Danish Ballet, ale i Nederland Dans Theater, švédský Cullberg Ballet, ženevský Ballet du Grand Théatre nebo Houston Ballet.

 

_{^{Zdroj: Národní divadlo - Helena Bartlová / 2media.cz}}