Po nelítostném boji je Guevara (1928–1967) živ. Jak to? Jsou bolivijští útočníci tak rychlí, že si on nestačí vpálit smrtící ránu do těla? Přestřelka trvá dlouho, na jedné i druhé straně je několik mrtvých. Protistrana navíc nemá ryzí potřebu Guevaru zabít, protože se jim může ještě hodit. Kulky sviští vzduchem, když v tom se ozve výkřik. „Che" úpí bolestí, má prostřelenou levou nohu. Nevzdává se, ale docházejí mu síly. Má se v tomto momentě sprovodit sám ze světa? Další bolest už nesnese. Prosí Bolivijce, aby přestali s palbou a dává najevo svoji kapitulaci. Když o den později vchází agent CIA Félix Ismael Rodríguez (*1941) do temné místnosti ve škole v bolivijské vesničce La Higuera, má jediný úkol. Najít Che Guevaru a uchránit jeho život. Tato kořist má cenu. Ovšem záleží na tom, jestli živá, nebo mrtvá. V jeho případě platí, že rychlejší bere. A protože se nejedná o bezvýznamnou osobnost, tak je známý revolucionář raději zastřelen úředně ještě před smrtí skutečnou...

Hele, já jsem Che a kdo je víc?!
Slavný „Che“ je dokonce tak populární, že jeho nejznámější portrét dodnes nosí lidé v různých obměnách na tričkách nebo někde mají jeho plakát. Co ale o doktoru Ernestu Rafaelu Guevarovi de la Sernovi, což je jeho skutečné jméno, vědí? Už jenom ta přezdívka „Che“ leccos napoví. V některých latinskoamerických státech tato vsuvka znamená něco jako „hele“. Samé „che“ používá právě Guevara často ve své mluvě, čímž tak trochu dává najevo svůj dominantní postoj vůči ostatním. To je pak na zabití. Ovšem je potřeba vyčkat. Che Guevarovi jde o život až po jeho dalších lapsusech po kubánské revoluci v roce 1958.

Osudové setkání s Castrem
Guevara se v roce 1956 seznamuje v Mexiku s Fidelem Castrem (*1926) a společně plánují převrat na Kubě. Když se jim to o dva roky později podaří, tak jsou na vrcholu. Ujmou se moci, byť je to někdy za použití násilných prostředků. „Zabíjeli jsme a zabíjet budeme,“ netají se dokonce Guevara při jednom z porevolučních projevů v OSN v New Yorku. Jeho sebevědomí je tak veliké, že nebojí pustit se do věcí, o kterých nemá ani páru.

Ekonom nebo komunista? To je snad jedno!
Revoluce je prvním krokem k získání moci, ovšem k upevnění autority potřebuje Castro dosadit do významných pozic své lidi. A tak se hodně schůzuje. Což není nic pro Guevaru, který je zvyklý spíš na akci a dynamiku. Při jednom takovém sezení mu už ze sebestředného Castra padá hlava únavou. Jak se mu přivírají oči, tak pomalu vidí jen rozmazanou siluetu vůdce a jeho hlas se mu více vzdaluje. Hlavou mu běží myšlenky na to, jakou úlohu v této fázi ještě má. Do toho najednou zesílí Castrův hlas. „Kdo je tu zapálený komunista?," táže se. Konečně něco pro Guevaru! Bez rozmyslů vystřelí ruku vzhůru. Všichni k němu nedůvěřivě obrátí zrak. Proč? Tímto gestem mu totiž přistane místo prezidenta v kubánské národní bance. To už je divné i samotnému „Che". Že by odměna za loajalitu režimu? Kdepak. Jak se záhy ukáže, tak Castro při své výzvě hledá zapáleného ekonoma, což je ve španělštině „economista". Jenže klimbající Guevara slyší komunista, ve španělštině „comunista". Má přiznat chybu? Hledat výmluvy? Ani náhodou! Do své nové role se vrhá po hlavě a raději dělá jeden kotrmelec za druhým. Tím si jen oslabuje postavení. Proto je za necelých deset let čas zmizet z Kuby. V roce 1966 se vydává šířit revoluci dále do světa a musí se čím dál více ukrývat. Před nepřáteli i bývalými přáteli včetně Castra. 

Živý Guevara, cenný Guevara?
Posledním útočištěm Guevary je Bolívie, malá vesnička La Higuera. On a jeho příznivci v této lokalitě spíše přežívají a jsou v utajení. Všude v okolí je bolivijská armáda i CIA a všichni mají zájem na dopadení kdysi úspěšného revolucionáře. Každá jednotka má ale jiné úmysly. Zanedlouho přichází zrada. Možná z vlastních řad, možná mluví někdo z domorodců. Nicméně Che Guevara je prozrazen a 8. října 1967 zajat. Bojuje do posledních sil a snaží se být za hrdinu, k čemuž nabádá i své přívržence. Jakmile mu jde ale skutečně o život a je zasažen do levé nohy, tak mění taktiku a na své protivníky křičí: „Nestřílejte, jsem Che, mám větší cenu živý.“

Nikdy mě neměli dostat živého.
Félix Ismael Rodríguez vidí Guevaru v den jeho smrti - 9. října 1967. Bývalý vůdce leží na zemi a spoutaný. „Che Guevaro, podívej se na mě. Nesouhlasím s tvými názory, ale vážím si toho, že neustoupíš a bojuješ za své ideály,“ říká Rodríguez. Právě tento projev určité úcty rozváže Guevarovi ústa, protože před tím s nikým v zajetí nepromluví. Působí klidně a zřejmě má pocit, že se mu nemůže nic stát. Najednou vchází do místnosti příslušník bolivijské armády a ptá se agenta Rodrígueze, kdy tedy Che Guevaru nechá zastřelit. V tu chvíli Guevarovi tuhne krev v žilách, možná se ani nebude muset střílet. I když CIA chce revolucionáře živého, tak v Bolívii je v tu dobu oficiálně oznámeno, že Guevara byl zasažen smrtelnou ranou při přestřelce. A navrch mají domácí. Jeden z posledních vzkazů, které by „Che“ chtěl někomu poslat, patří Fidelu Castrovi: „Řekněte mu, aby zahájil revoluci ve Spojených státech.“ Mluví spíše ironicky. A také si uvědomuje, že se měl více držet svých zásad. Zejména té o poslední kulce. „Nikdy mě neměli dostat živého,“ zní jedna z jeho posledních vět.



^{Foto: www.monstersandcritics.de (© Repro WDR)}