Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Náročný denNenaplněnáNezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, když
Nejčtenější za 14 dní
Ukrajina, děti a zvon časuCo mě v září zaujalo na NetflixuDítě prachu zrozené ve válceTvorba Adrieny Šimotové a Adély Součkové na jedné výstavěNesnězeno přichází s novou spolupracíStačí si počkatGeniální výstava Tima Burtona se v pondělí rozloučí s Prahou. Ještě to stihnete!Dojemný a vtipný Malý velký pes ve filmovém zpracováníSpása ve formě audioknihFotograf hvězd Bruce Weber vystavuje v Praze!Řeky Otomara DvořákaStrhující výkon – Andrew Scott ve hře Váňa
Kružítko
11.05.2004 Markéta Karešová Próza
Když mi bylo devět, chodila jsem jako každé normální dítě do čtvrté třídy. Ano, slovo „normální“ jste četli správně!
Zřejmě jsem nebyla typicky sladká holčička, neboť se paní učitelka stávala mírně neurotickou, kdykoli spočinul její zrak na mé maličkosti. Určitě se jí o mně musely zdát strašné sny.
„Valtrová! Ty máš tupý kružítko!“, zařvala na celou třídu.
Nikdo tudíž nemohl zůstat na pochybách, kdo že je ten neschopný žák, který neumí vyrobit ani obyčejnou kružnici. Obzvlášť, když k tomu má potřebný nástroj.
„Nemám, paní učitelko“, oponovala jsem drze. „Mám úplně nový kružítko.“
Opravdu jsem nelhala, kružítko mi maminka koupila den předtím. Náhoda. Paní učitelka prostě měla smůlu. Kružítko bylo červené, ostré a já na něj byla moc pyšná. A najednou taková urážka mého nového kružítka! Cítila jsem se nespravedlivě obviněná a taky jsem se tak tvářila.
„Ty lžeš! Vždyť to vidím, že máš to kružítko tupý, tak nelži!“, obviňovala mě dál.
„Já nelžu!“, bránila jsem se.
„Tak mi ho přines ukázat“, rozhodla povýšeně učitelka.
Vzala jsem své krásné červené kružítko jehlou a tuhou směrem vzhůru, aby učitelka na první pohled viděla, že nemám žádný šmejd.
Stála u okna a dřív než se rozhodla pohanit můj nástroj, otevřela okno. Jak tam tak stála zády ke třídě, s rukama nad hlavou, postavila jsem se vedle ní a pozdvihla svou ruku s kružítkem směrem k ní. Paní učitelka si ovšem nevšimla mé maličkosti a když otevřela okno, dala ruce dolů. A to byla chyba! Ovšem k mojí radosti i k radosti celé třídy. Já jsem s kružítkem neuhnula ani o píď a paní učitelce se kružítko zapíchlo přímo do paže. Přesněji řečeno do té tlusté visící části nevzhledného sádla mezi loktem a ramenem. Učitelka zařvala bolestí a ucukla. Kružítko se zhouplo a zůstalo jí viset zapíchnuté v paži.
„Co to děláš?“, křičela na mě.
„Chtěla jste vidět moje kružítko,“ odpověděla jsem. „Tak jsem vám ho přinesla ukázat.“
„A to nemůžeš dávat pozor?“, zlobila se dál.
„Já vám říkala, paní učitelko, že je to kružítko ostrý“.
Učitelka vyndala kružítko z paže a aniž by se na něj podívala, podala mi ho.
Od té doby proti mým kružnicím neřekla jediné špatné slovo. Asi se bála, že bych ji chtěla znovu přesvědčovat o kvalitě svých školních pomůcek.
Komentáře čtenářů
Reakce k článku
Od: Filip - 12.5.2004 - 20:03
No je vidět, že jsi se už jako malá uměla prosadit a ani neoblíbené učitelce si nic nedarovala. V podstatě to byla jakási dětská varianta asertivity.
Od: Adlana - 13.5.2004 - 20:22
Kružítko
Stylisticky nic moc a obsah mi nahání hrůzu, pokud je to myšleno vážně.
Od: Matt69 - 13.5.2004 - 20:33
Já myslím, že stylisticky je to vcelku v pohodě, možná to chtělo trošku vyšperkovat/zdramatizovat ten závěr ("krev stříká produdem, soužka učitelka se kácí bezvládně k zemi, mezi žáky propuká panika, beru kýbl s ledovou vodou a naši milovanou pedagožku úspěšně křísím. Následně se mi pomstí tím, že mi uloží za domácí úkol 100x opsat větu: "Nemám do školy nosit ostré kružítko, které se na prvn pohled jeví jako kružítko tupé!"." :-)))
Od: Markéta - 14.5.2004 - 15:27
Matte, bylo by to akční jako v americkém filmu :-))
Jinak vítej zpět na nerawebu :-)
Od: Markéta - 14.5.2004 - 15:30
Adlano, proč ti to nahání hrůzu? Skutečně se to stalo, není to vymyšlené. A já jí samozřejmě to kružítko nezapíchla do ruky schválně, byla to jen nepozornost moje i její.
A neboj, zas tak moc se jí nestalo. :-)
Od: Adlana - 15.5.2004 - 13:21
Markéto, určitě máš spisovatelské předpoklady. Jen myslím, že bys sis měla vybírat vhodnější témata. Ale když už sis tohle téma vybrala, chybí mi v závěru alespoň náznak TVÉ katarze. Podle tebe ta učitelka nějakým způsobem prohrála a vypadá to, že jsi na to pyšná. Možná jen usoudila, že k některým věcem je zbytečné se vyjadřovat.
Každopádně se těším na tvůj další článek:)a myslím to upřímně. Prosím jen, abys tu něžnost, která se skrývá mezi řádky, vytáhla na světlo a nepotlačovala ji nějakými zastydlými emocemi z dětství. Dobrý spisovatel všechny své emoce přetvoří v něco, co ostatní lidi poučí a naplní. Bohužel na mě tvá povídka takhle nepůsobila. Ovšem je to pouze můj názor.
Od: Markéta - 15.5.2004 - 18:03
Adlano, z učitelství máš u mě za 1. :-)
Od: Jana - 15.5.2004 - 18:12
Tak jsem si to přečetla, ničím mě to neoslovilo, proto pravím: no a co?
Několik posledních článků v rubrice Próza
Náročný den
Nezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavy
O chválu stojím!!! Moc. A přece…
Podstata nelidskosti
Ó, rána mého dětství
Zázračně splněné přání
Dotazník
Zpackané lívance
Švagrová v pubertě
Nezapomenutelná ostuda
S bráškou
Řetěz zrůdnosti
RADOSTNÉ VENČENÍ POKRAČUJE - 7.část: Venčení nejveselejší
RADOSTNÉ VENČENÍ POKRAČUJE - 6.část: Potřebná socializace
RADOSTNÉ VENČENÍ POKRAČUJE - 5.část: Štěně Johnnie
RADOSTNÉ VENČENÍ POKRAČUJE - 4.část: Chvilky nejméně radostné i neradostné
RADOSTNÉ VENČENÍ POKRAČUJE - 3.část: Divoška Bibi
RADOSTNÉ VENČENÍ POKRAČUJE -2.část: Chvála psích smyslů
RADOSTNÉ VENČENÍ POKRAČUJE - 1.část: Radovánky se sněhem
Vražedná sklizeň
Další články v rubrice Próza
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.