Život nasáklý strachem
jak piják inkoustem.
Jednu za druhou
stránky života obracíš
a pod nohama nic,
po čem bys mohl chodit.
Nenávistí posílen
a obohacen hněvem
v duchu vidíš místa
kam se plížíš s hrůzou,
s níž ses nevypořádal.
Nikomu nevěříš.
V duši bázeň bez jména,
s myslí napjatou,
čekáš jak vořech,
čekající,kdy ho nakopnou.
A v tomhle světě
kopou snáz,
a tvrději, než jinde.

_{ikona: synapticdisunion.com}