Už název románu REMBRANDTOVO TAJEMSTVÍ jakoby odkazoval k množství tak populárních "románů s tajemstvím", v nichž kvůli prozrazení šokujících tajemství se páchají vraždy a dějí temné úklady. Z mnoha stačí jmenovat třeba JMÉNO RŮŽE Umberta Eca, kde se starý knihovník za každou cenu snaží zabránit objevení druhého dílu Aristotelovy Poetiky pojednávající o smíchu, díla, které považuje knihovník za ohlášení příchodu Antikrista. Na podobném principu jsou založeny knihy Philippa Vandenberga - třeba PÁTÉ EVANGELIUM, v němž jde o pátrání po rukopisu evangelia tajemného Barabáše, skrývající tajemství, které by mohlo otřást Církví svatou. Nejznámější a nejslavnější je možná ŠIFRA MISTRA LEONARDA v níž Dan Brown umně rozvinul tézi, že Ježíš měl potomka s Máří Magdalenou a potomci žijí dodnes. Ve všech těchto dílech se "tajemství" odhalí až na úplném konci a čtenář je držen v napětí a očekávání.

Jaké je to očekávané REMBRANDTOVO TAJEMSTVÍ? Co se skrývá pod podtitulem "poznáš-li pravdu, budeš umlčen?" Čtenář znalý výše uvedených (a podobných děl) bude hned po prvních kapitolách Connorsové knihy mírně zklamán. Tajemství malířského mistra je mu totiž odhaleno hned na prvních dvaceti třiceti stranách a je proto možno ho prozradit i případnému potenciálnímu čtenáři knihy. Mistr měl nemanželského syna "Rembrandtova opičáka" se svojí milenkou, druhou ženou a později služkou Geertje Dircxovou a co čert nechtěl právě syn se stal jeho nejlepším žákem a namaloval údajně řadu pláten, která jsou připisována Rembrandtovi a podle toho také na burzách obrazů ceněny. Na tajemství mistra malířského plátna přijde londýnský obchodník s obrazy Owen Zeigler a dlouho jej tají. Tak dlouho až ho najdou mrtvého a úkolu vypátrat vraha se ujme jeho syn, žijící v Amsterdamu, který se dosud na svět umění díval s nadhledem sketika, vůbec ho nezajímal a ani se nesnažil mu porozumět. Spojí si vraždu svého otce s násilnou a krutou smrtí znalce umění van der Heldeho, jemuž důkazy rembrandtova "spáchání morálního zločinu a uměleckého podvodu" Owen před časem zaslal.

Místo toho, co je důležité, pro jaké tajemství je nutno páchat zločiny je tady otázka postavena jinak. Čtenář se okamžitě zeptá, zda odhalení Rembrandtova syna i jeho malířského talentu je tak důležité, aby stálo někomu za páchání vražd. Otřásl by se trh s uměním v základech? Byla by to tak krutá rána pro obchodníky s obrazy i pro znalce umění? Zničilo by světové galerie zjištění, že místo mnohamilionových originálů Mistra mají obrazy jeho syna s cenou o několik řádů nižší? Zalomcovalo by to se světovými burzami, vyšinul by se svět z kolejí? Connorová postavila svůj román na dramatu, kterému můžete, ale také nemusíte uvěřit. Pokud přijmete její výchozí premisu i to, že odhalení REMBRANDTOVA TAJEMSTVÍ by mělo nedozírné následky a že se najde někdo, kdo to nemůže připustit a raději najme úkladné vrahy, aby všechny doklady - nimiž jsou originály dopisů Gertjee z vězení - zničil, pak knihu přečtete jedním dechem.

Čtenář si tak hned na začátku knihy určí, zda bude knihu číst tak, že se před ním odhalí "jeden z největších podvodů v dějinách" jak píše nakladatel na obálce románu nebo si s trochou nadhledu vezme knihu jako zajímavý mírně tajuplný thriller s detektivní záplekou. V obou případech není ani tak důležité kdo vraždí ( o tom proč už víme) ale zda to má smysl, zda nejde o čin pološíleného jedince. Konec konců se nakonec ani nedozvíme kdo je přímým pachatelem děsivých vražd, ale jen jméno jejich osnovatele.

Autorka "okořenila" knihu skutečně drsně naturalistickými popisy nalezených obětí a způsobu jejich skonu vždy podle jednoho z Rembrandtových obrazů. Trochu decentnější přístup by možná čtenářskému dojmu prospěl více. Možná jsem čekal i silnější "vtažení" do světa prodejců umění a londýnských galerií, uzavřeného světa, v němž se příběh odehrává a kde "pravidla hry" jsou trochu jiná než v běžném životě. Svět galeristů vám kniha sice přiblíží, ale jejich problémy třeba s tím, že sběratelé už kupují jen slavná jména a obchodníci musí své živnosti zavírat, se vás příliš nedotknou. Přitom autorka se řadu let ve světě umění pohybovala a má za sebou řadu historických románů, takže místo objektivního popisu bych čekal více osobního zaujetí uměleckým světem.

Tím, že hlavní hrdina pátrající po příčině smrti svého otce není tohoto světa znalý a dokonce ho předtím neměl v lásce, si autorka vytvořila předpoklad pro konfrontaci člověka nezatíženého předsudky ani osobními zájmy v oblasti umění a těch, kterých se umění bezprostředně dotýká - ať již jako prodejců či znalců umění. Myslím si, že se z této duality dalo vytěžit více. Stejně tak by prospěla větší a prokreslenější charakterizace vedlejších postav a větší prostor pro ně. To poznáte hlavně v závěru, kdy autorka vytáhne osnovatele vražd podle pravidel detektivky jako tajemného žolíka z rukávu ale méně pozorný čtenář si musí zalistovat zpět, aby zjistil kdo to je a jakou roli v příběhu hrál.

V souhrnu je možno o románu říci, že je zajímavý, čtivý a čtenáři, který zatím se světem umění neměl mnoho společného přinese i trochu poučení. Jsem možná trochu skeptik v tom, jak jej přijmou znalci oboru, ale čtenářovu pozornost si dokáže udržet.

Kniha vychází v překladu Anežky Sedlákové a s působivou obálkou René Senka v nakladatelství JOTA. Na závěr snad jen ještě malou připomínku: Čtenář by určitě uvítal, kdyby byly do knihy zařazeny reprodukce Rembrandtových obrazů včetně těch, podle nichž se vraždy páchaly (viz reprodukce obrazu Hodina anatomie doktora Jana Deymana v závěru tohoto článku).
Fota: borusi.worldpress.com, jota.cz

***************************************
Alex Connorová: REMBRANDTOVO TAJEMSTVÍ
vydalo nakladatelství JOTA Brno roku 2011
Z anglického originálu The Rembrandt Secret přeložila Anežka Sedláková.