Ale o ten tady v téhle knížce nejde. I když svým způsobem vlastně ano.

Píšu v malinkém pokoji v Paříži, sedím na proutěné židli u stolku s psacím strojem, před sebou okno s vyhlídkou do zahrady, za zády dětskou postýlku a noční stolek, na podlaze a pod stolem rukopisy, zápisníky a dvě tři knížky v měkké vazbě.

Tak to jsou první řádky z knihy Ve znamení Saturna, jejichž autorkou je Susan Sontagová. Ta má za sebou řadu knih esejí a čtyři romány. Čeští čtenáři ji mohou znát z pojednání Nemoc jako metafora/AIDS a jeho metafory, eseje O fotografii a S bolestí druhých před očima. V českém překladu u nás vyšel román Vulkán.
 
Kdo četl její eseje, dá mi za pravdu, že se u ní zvláštním způsobem prolíná rovina lyriky s „drsnějším“ uchopením dějovosti. Jako by chvílemi vítězila ženská tvář, a jindy naopak. Ráda polemizuje, otáčí rub i líc, proniká pod kůži, a tak její myšlenky neztrácejí na aktuálnosti.
 
Kniha Ve znamení Saturna shrnuje její nejvýznamnější práce ze sedmdesátých let. Všímá si zde především osobnosti a díla dramatika Antonina Artauda a literárního kritika a filosofa Waltera Benjamina, jejichž pohledem na svět byla výrazně ovlivněna.
Osobitější výpověď nám podává například o Paulu Goodmanovi, dokážeme tak nakouknout za práh hájeného území a to bez kompromisů, poklonkování a jiných příkras. Za zajímavou část považuji tu, kterou věnovala kultu fašistického umění.
Ale těch zajímavých je tu celá řada.

Paseka předkládá více než zajímavý titul. V době, kdy většina nakladatelů sahá po trhácích rádoby zvučných jmen, nebo podbízivém obsahu, je tato kniha hotovým pokladem.

Susan Sontagová
Ve znamení Saturna
vydalo nakladatelství Paseka v roce 2011

(foto www.paseka.cz)