Přestože se její jméno skví na obalu, autorů má knížka vícero. Nejde však o pohádky, nýbrž o zdánlivě obyčejné dětské říkanky s barevnými ilustracemi.
Říkanka má velký význam v životě malého človíčka. Musí tím pádem splňovat mnoho kritérií. Měla by promlouvat snadno pochopitelným jazykem a navíc i trochu poučit a pobavit. Samozřejmě bez rýmů se neobejde.

I když to vypadá jednoduše, kvalitní říkanku umí vytvořit málokdo. V Galantním kocourovi se o to pokusilo zhruba deset nadšenců, někteří opakovaně. Kvalita výsledných textů je však proměnlivá.
Jednoduché, srozumitelné a i vtipné.

Naopak Poníková se Markovi Řezankovi moc nevydařila. Otestovala jsem ji na žácích prvního stupně. Ti ji nejen nepochopili a dokonce v nich vyvolávala negativní pocity.
Představa uplakaného poníka se jim prostě nelíbila, nehledě na skutečnost, že jim tvůrce vzkazuje, ať poníkovi nenosí žádné jídlo, protože mu to stejně nepomůže.
&Skoláky stejně jako mě neoslovil ani Pan Pirát a jiné kousky.

Na druhé straně sbírka Galantní kocour v sobě skrývá jisté půvaby. Třeba v Na cestě, když myš řeší rychlost jízdy a kotě jí odpovídá – rychleji jet nedovedu/máme slabý motorek.

Další výhoda knihy spočívá v tom, že si lze některé obrázky vybarvit. Nicméně samotná grafika, tedy spíše snaha o zachování pruhované image, odkryla určité slabiny.
Písmo na obalu se ztrácí. Rovněž zvláštně a trochu neúpravně vypadá ručně psaný obsah. Jde o to, že prcci stejně neumí číst a na rodiče zapůsobí profesionálněji, pokud doprovodné texty budou klasicky strojovým písmem.

Každopádně si cením sympatického pokusu o netradiční publikaci, na níž se podílela v podstatě neznámá jména. Psát o zvířátkách, a aby se výsledek ještě rýmoval, je prostě dřina.

Osobně musím nejvíce ocenit, že lze knihu využít i jako učební pomůcku. S její pomocí jsem vyložila zásady tvorby říkanek. Vzniklo to spontánně a zafungovalo to více než dobře.

Galantní kocour
Nakladatelství Mezera, 2011