Prostřednictvím webových stránek www.umackamidetmi.cz byla vyhlášena anketa
o nejoblíbenějšího skupinového vedoucího. Součástí hlasování byla možnost vyjmenovat vlastnosti, kterých si děti cení na svém vedoucím nejvíce. A jak to dopadlo?)

Když by se měl ze všech těchto vlastností poskládat ideál člověka, který se ve svém volném čase věnuje dětem, zaručeně by vypadal jako nadpřirozená bytost s vlastnostmi filmového hrdiny. „Správný vedoucí by měl být podle hlasujících hodný, trpělivý, přátelský, zábavný, zodpovědný, spravedlivý, kreativní, spolehlivý, obětavý, empatický, poctivý a samozřejmě by měl mít pozitivní vztah k dětem,“ shrnuje koordinátor projektu Jakub Kořínek nejvíce zmiňované charakterové vlastnosti.
Výsledkem projektu jsou ale také konkrétní příběhy lidí, kteří dobrovolné práci s dětmi obětují většinu svého volného času.

---

Ivana Copková, Prostějov

1. Jak dlouho se věnujete práci s dětmi?
Práci s dětmi dělám od svých 15 let-tedy hodně přes 30 let, nejprve jako instruktor, potom oddílová vedoucí, člen vedení PS a nakonec jako profesionální vedoucí pionýrské skupiny.
V této funkci pokračuji dobrovolně do dnešního dne.

2. Kdo Vás k této činnosti přivedl či kdo Vás inspiroval?
Od malička mě bavilo vymýšlet zajímavé věci pro druhé-např.pro svoje spolužáky různé hry a soutěže, vánoční besídky, výlety apod.

3. Předpokládám, že jste chodila do oddílu již jako dítě. Měla jste v době oblíbeného vedoucího? Čím si Vás získal?
Členkou pionýra jsem se stala asi v 7.třídě. Měla jsem štěstí na výborného vedoucího
a jeho manželku. Oba s námi trávili spoustu času nejen na schůzkách, ale i o víkendech, kde jsme zažili spoustu legrace a mnohému se naučili.

4. Je to velmi záslužná, ale zároveň namáhavá činnost a je jistě obtížné skloubit ji s pracovními i rodinnými povinnostmi. Nevyčítala Vám někdy rodina, že se věnujete více svému oddílu?
Moje rodina byla vždy zvyklá, že neustále něco podnikám pro druhé, že nevydržím sedět na místě, takže to nikdy nikomu nevadilo, nebo mi to alespoň nikdy neřekli. I termín dovolené se musel přizpůsobit termínu letního tábora. Prostě nejprve byly „moje“ děti a potom rodina. Doma všude je plno krabic, ve kterých je materiál pro práci s dětmi. Ostatně tento můj koníček se stal i mým povoláním. Jsem pedagog.

5. Máte zaručený recept na to, jak děti v oddíle zaujmout? Můžete ho prozradit?
Je potřeba dětem nabídnout pestrou činnost, aby měl každý možnost se uplatnit, pobavit, ukázat co umí a necítil se „odstrčený“. Je potřeba je neustále povzbuzovat a zdravě „hecovat“. Nelitovat čas, energii a dělat vše s láskou a upřímně-ostatně děti to umí rozeznat.

6. Co byste poradila těm, kteří by se rádi vydali na podobnou dráhu?
Mít obrovskou trpělivost a hned neházet“ flintu do žita“. Práce s dětmi-to je běh na dlouhou trať. Když už někdy člověk propadá určité depresi a únavě, ale pak vidí ty rozzářené oči a šťastný úsměv, tak to vás zase hned „nakopne“ do další činnosti.
Mohu říci, že když se po letech potkávám s bývalými „svěřenci“- a oni se ke mně hlásí
a začnou vyprávět, že často vzpomínají na to, co se mnou zažili, tak to je ta největší odměna a nejlepší dopink pro další činnost.
 

---

Jarmila Vaclachová, Holešov

1.    Jak dlouho se věnujete práci s dětmi?
Mé první zkušenosti s „ prací s dětmi“ jsou z období působení ve školní družině, kde jsem pro mé o dva roky mladší spolužáky chystala různá pásma a vystoupení. Vedoucí Hvězdičky jsem se stala v osmé třídě. Od té doby pracuji s dětmi neustále a je to pro mě srdeční záležitostí. S dětma jsme si užili spoustu krásných chvil, nejen na schůzkách, ale také při různých akcích, na víkendovkách, soutěžích, ale hlavně na letních táborech. V letošním roce jsme s táborníky oslavili 30 let trvání našeho tábora. Nejvíce se mi na tom oceňuji, že jsme dobří kamarádi, vzájemně si pomáháme, důvěřujeme a těšíme se na sebe. A to v dnešní době není tak málo.
 
2.    Kdo Vás k této činnosti přivedl či kdo Vás inspiroval?
Měla jsem velké štěstí na výborné učitele a vedoucí. To, že chci pracovat s dětmi, jsem věděla už v 10 letech. Prožila jsem krásné dětství, plné různých her. Jako dítě jsem také musela hlídat svého mladšího bratra a tak jsem pro něj vymýšlela různé činnosti. Bavilo mě to a zároveň jsem tím získala potřebné zkušenosti.


3.    Je to velmi záslužná, ale zároveň namáhavá činnost a je jistě obtížné skloubit ji s pracovními i rodinnými povinnostmi. Nevyčítala Vám někdy rodina, že se věnujete více svému oddílu?
Můj oddíl a v současné době skupina byly vždy součástí také naší rodiny. Děti
i ostatní spolupracovníci k nám měly vždy dveře otevřené. U nás se peklo
a vařilo ve velkém. Moje rodina se mnou vždy prožívala radosti i starosti oddílu. V současné době žiji se svojí dcerou Karolínou, která byla do činnosti vtažena již v útlém věku a skupina pro ni představuje téměř rodinné zázemí. Má mezi našimi členy spoustu kamarádů a na všech akcích se podílí a těší se na ně.
Mám velké životní štěstí, že se i má profese týká dětí. Vystudovala jsem pedagogickou školu a učila jsem na základní škole. V současné době pracuji jako ředitelka Střediska volného času. Jsem šťastná, že se můžu dětem věnovat ve volném čase. Myslím si, že v současné době je to potřeba více, než kdy jindy. Děti potřebují co nejvíce podnětů, možností, jak trávit volný čas a hlavně potřebují mít kolem sebe obětavé a nadšené lidi. 
 
4.    Co byste poradila těm, kteří by se rádi vydali na podobnou dráhu?
Poradila bych jim, aby se snažili získat pro svou práci pochopení hlavně v rodině. Dále aby si získali k sobě obětavé spolupracovníky, takové, jaké jsem měla a mám v současné době.
Chtěla bych ještě říct, že tato činnost není jen nějaký rozmar, ale je to práce, která nikdy nezačíná, nikdy nekončí. Bude je stát hodně probdělých nocí, hodně času, ale přinese spoustu radosti, pocit uspokojení a nádherné vnitřní obohacení. Ukončím to svým oblíbeným sloganem je – Čím dnes my naplníme srdce našich dětí, tím ony zítra naplní náš svět.
 

_{^{ikonka: washington.uwex.edu}}