Spisovatelská inspiraceMůj pokus dospět aneb Palachův týden 1989Tvůrčí psaní 39 - ArchetypyDuše zesnulých se tuto noc vracejí na zemský povrchNáročný denNenaplněná
Halloween nebo Dušičky? Už se blíží...Tajemství Bermudského trojúhelníkuSladká tečka večera: 5x recept k zasycení Podzimní deprese Mravní dějiny českého národa II.Mravní dějiny českého národa I.O Janu pod Skalou dosud kniha nebylaNepotřebuješ se trochu zasmát?FOTOREPORTÁŽ: Vdechni mi životBond: 70 let k vidění na obrazovkáchMoje cesta s metastatickou rakovinou prsuV nové rodinné fantasy Čaroděj Kajtek přerůstají kouzla přes hlavu
Letošní rok byl vyhlášen Evropským rokem dobrovolnictví s cílem vyzdvihnout činnost těch, kteří se jí každodenně věnují. Občanské sdružení Pionýr se připojilo projektem „Umačkáni dětmi“, jehož cílem bylo přiblížit veřejnosti problematiku dobrovolné práce s dětmi a představit jména osobností, kteří jí věnují svůj volný čas.
Jarmila Vaclachová, Holešov
1. Jak dlouho se věnujete práci s dětmi?
Mé první zkušenosti s „ prací s dětmi“ jsou z období působení ve školní družině, kde jsem pro mé o dva roky mladší spolužáky chystala různá pásma a vystoupení. Vedoucí Hvězdičky jsem se stala v osmé třídě. Od té doby pracuji s dětmi neustále a je to pro mě srdeční záležitostí. S dětma jsme si užili spoustu krásných chvil, nejen na schůzkách, ale také při různých akcích, na víkendovkách, soutěžích, ale hlavně na letních táborech. V letošním roce jsme s táborníky oslavili 30 let trvání našeho tábora. Nejvíce se mi na tom oceňuji, že jsme dobří kamarádi, vzájemně si pomáháme, důvěřujeme a těšíme se na sebe. A to v dnešní době není tak málo.
2. Kdo Vás k této činnosti přivedl či kdo Vás inspiroval?
Měla jsem velké štěstí na výborné učitele a vedoucí. To, že chci pracovat s dětmi, jsem věděla už v 10 letech. Prožila jsem krásné dětství, plné různých her. Jako dítě jsem také musela hlídat svého mladšího bratra a tak jsem pro něj vymýšlela různé činnosti. Bavilo mě to a zároveň jsem tím získala potřebné zkušenosti.
3. Je to velmi záslužná, ale zároveň namáhavá činnost a je jistě obtížné skloubit ji s pracovními i rodinnými povinnostmi. Nevyčítala Vám někdy rodina, že se věnujete více svému oddílu?
Můj oddíl a v současné době skupina byly vždy součástí také naší rodiny. Děti
i ostatní spolupracovníci k nám měly vždy dveře otevřené. U nás se peklo
a vařilo ve velkém. Moje rodina se mnou vždy prožívala radosti i starosti oddílu. V současné době žiji se svojí dcerou Karolínou, která byla do činnosti vtažena již v útlém věku a skupina pro ni představuje téměř rodinné zázemí. Má mezi našimi členy spoustu kamarádů a na všech akcích se podílí a těší se na ně.
Mám velké životní štěstí, že se i má profese týká dětí. Vystudovala jsem pedagogickou školu a učila jsem na základní škole. V současné době pracuji jako ředitelka Střediska volného času. Jsem šťastná, že se můžu dětem věnovat ve volném čase. Myslím si, že v současné době je to potřeba více, než kdy jindy. Děti potřebují co nejvíce podnětů, možností, jak trávit volný čas a hlavně potřebují mít kolem sebe obětavé a nadšené lidi.
4. Co byste poradila těm, kteří by se rádi vydali na podobnou dráhu?
Poradila bych jim, aby se snažili získat pro svou práci pochopení hlavně v rodině. Dále aby si získali k sobě obětavé spolupracovníky, takové, jaké jsem měla a mám v současné době.
Chtěla bych ještě říct, že tato činnost není jen nějaký rozmar, ale je to práce, která nikdy nezačíná, nikdy nekončí. Bude je stát hodně probdělých nocí, hodně času, ale přinese spoustu radosti, pocit uspokojení a nádherné vnitřní obohacení. Ukončím to svým oblíbeným sloganem je – Čím dnes my naplníme srdce našich dětí, tím ony zítra naplní náš svět.
ikonka: washington.uwex.edu
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.