Do roku 2012 vstoupí Colours s novým vizuálem. Nové prostředí si vyžádalo i obnovu vizuálního pojetí festivalu. Určitá syrovost technické památky Dolní oblasti Vítkovic a multikulturnost festivalu inspirovaly tvůrce k pořádně ostrému kontrastu. Barevné stříkance, jako stěžejní motiv roku 2012, logicky vycházejí ze samotného názvu Colours čili barvy. Typograficky stylizovaný název „Colours“ je pak doslova nabitý radikálními a výraznými barvami. Nový Colours vizuál zároveň nechává návštěvníkům obrovský prostor pro jejich vlastní fantazii a pojetí toho, jak se správně cítit „colours-barevný“. „Barevná „colours“ nálada musí dýchnout z  každého našeho plakátu. A na každém návštěvníkovi musí zůstat aspoň kapka z barevného stříkance,“ říká autor návrhu Václa Žila z ostravské agentury IanDerson Advertising, která se v tomto roce chopila nelehkého úkolu obléknout Colours do nového hávu, spoluautorem je i další grafik zmíněné agentury Petr Pačka.

A na závěr se ještě řádně seznamte s The Flaming Lips
Excentričtí podivíni už bezmála třicet let udivují posluchače kosmickým psychorockem, bizarními obaly alb, ztřeštěnými nápady a okázale magickými koncerty s nebývalou audiovizuální projekcí, při kterých se zpěvák Wayne Coyne prochází po hlavách publika v obří průsvitné bublině. Shůry padá liják barevných balónků, děla vystřelují konfety, po podiu tančí lidé ve zvířecích kostýmech a pod ním Santa Clausové s čerty a unešenými lidmi zpívajícími s The Flamingo Lips megahity Rise For Prize, The Yeah Yeah Yeah Song nebo oficiální rockovou skladbu státu Oklahoma Do You Realize. Jádro skupiny založené v roce 1983 tvoří zpěvák, hudebník, skladatel a filmař Wayne Conye s baskytaristou Michaelem Ivinsem. V proměnné sestavě se od roku 1991 pevně usadil multiinstrumentalista Steven Drozd a v současnosti ji tvoří ještě bubeník Kliph Scurlock a kytarista Derek Brown. The Flaming Lips vydali třináct alb plných surrealistických textů, nadčasových i bláznivých úvah, nekorektního politikaření, podivných acid rockových zvuků i mistrovských opulentních aranží. Od hardcorových začátků se postupně dostali k originálnímu zvukovému amalgámu rané experimentální psychedelie, punku, space rocku, německého krautrocku, popu, ozvěn Beach Boys, Franka Zappy a skupiny Pink Floyd. Té v roce 2009 vzdali ojedinělou poctu předělávkou legendárního alba Dark Side of The Moon za účasti Henry Rollinse a Peaches.Excentričtí podivíni už bezmála třicet let udivují posluchače kosmickým psychorockem, bizarními obaly alb, ztřeštěnými nápady a okázale magickými koncerty s nebývalou audiovizuální projekcí, při kterých se zpěvák Wayne Coyne prochází po hlavách publika v obří průsvitné bublině. Shůry padá liják barevných balónků, děla vystřelují konfety, po podiu tančí lidé ve zvířecích kostýmech a pod ním Santa Clausové s čerty a unešenými lidmi zpívajícími s The Flamingo Lips megahity Rise For Prize, The Yeah Yeah Yeah Song nebo oficiální rockovou skladbu státu Oklahoma Do You Realize. Jádro skupiny založené v roce 1983 tvoří zpěvák, hudebník, skladatel a filmař Wayne Conye s baskytaristou Michaelem Ivinsem. V proměnné sestavě se od roku 1991 pevně usadil multiinstrumentalista Steven Drozd a v současnosti ji tvoří ještě bubeník Kliph Scurlock a kytarista Derek Brown. The Flaming Lips vydali třináct alb plných surrealistických textů, nadčasových i bláznivých úvah, nekorektního politikaření, podivných acid rockových zvuků i mistrovských opulentních aranží. Od hardcorových začátků se postupně dostali k originálnímu zvukovému amalgámu rané experimentální psychedelie, punku, space rocku, německého krautrocku, popu, ozvěn Beach Boys, Franka Zappy a skupiny Pink Floyd. Té v roce 2009 vzdali ojedinělou poctu předělávkou legendárního alba Dark Side of The Moon za účasti Henry Rollinse a Peaches.
 

Zdroj: Jiří Sedlák, ArtsMarketing.CZ