„Traduje se, že Booth na svůj vynález přišel, když se účastnil předvádění nového způsobu čištění železničních vagonů na nádraží St. Pancras v Londýně,“ vypráví Roman Tvrzník, generální ředitel kolektivního systému ELEKTROWIN. „Systém spočíval na principu odfukování prachu ze sedadel a Booth si uvědomil, že by bylo daleko praktičtější prach vysávat než ho pouze rozptýlit do prostoru.“ Hned po návratu domů se pustil do práce na svém budoucím patentu. Před ústa si přiložil kapesník, sklonil se k podlaze a nasál vzduch. Na kapesníku se mu uchytil prach, a tak se Booth pustil do práce.
 
O rok později – 25. 2. 1902 – už si založil společnost Vacuum Cleaner Co. Ltd. a začal vyrábět vysavače ve velkém. Tehdy měly vysavače ještě podobu nepojízdného stroje s dlouhou hadicí a sací hlavicí. Už o 4 roky později však Booth přichází s přenosným vysavačem, ale tentokrát již nebyl první. O pár týdnů jej totiž předstihla americká firma Chapman a Skinner.
 
„Masově pak začaly domácnosti vysavače používat ve 20. letech dvacátého století, kdy společnost Electrolux uvedla na trh finančně dostupný Model V. V té době se také pro vysavač začalo vžívat paralelní pojmenování lux,“ dodává Roman Tvrzník.
 
Ačkoliv některé historické modely vysavačů patří mezi sběratelské kusy, většina z nich poté, co doslouží, žádnou hodnotu nemá. Roman Tvrzník upozorňuje, že vysloužilé vysavače by měly putovat do sběrných dvorů k recyklaci. „Vždyť ekologickou recyklací vysavače můžeme opětovně využít 1,3 kilogramů železa, 0,9 kilogramu neželezných kovů (např. měď) a 4,2 kilo plastu,“ vysvětluje. „Z jediného vysavače tak může vzniknout například 400 hřebíků nebo 170 plastových lahví.“
 
^{Zdroj:  www.elektrowin.cz.}