Mrkvička, Pernerová, Písařík. Právě na nich celá tíha představení leží. Z této trojky nejvítězněji vychází klasik Ladislav Mrkvička v roli Osvalda Kogera.
Ano, už má pár křížků na krku, ale pořád mu to hraje a božsky.
Lucie Pernetová s Martinem Písaříkem setrvávají věrně v poloze mladé dvojice. Pernetová trochu záhadná a trochu bláznivá Laura. Písařík tu vystupuje v úloze sebevědomého Rolanda, který ví, jak se správně otáčet. Nic světoborného, ale oběma přesně podobné postavy sedí.

Zamilovaný pár vpadne do víkendové chaty starého Osvalda. Mrzne, až praští, a v osamělé krajině se těžko chytá auto stopem. Osvald chce ale pod svou střechou jenom Lauru, protože ji zná  z obálky časopisu a prý celou dobu čekal, až přijde.
Po různých strkanicích se nakonec v domku ocitne i Roland. A nejde o nic jiného než o peníze. Malíř dopravních značek Osvald má totiž v pokoji krabice plné dolarů. Údajně mu je přinesla zlatá rybka.

Velká mela přichází ve chvíli, když Lauře a Rolandovi nabídne obrovskou sumu, pokud se rozejdou s tím, aby Laura patřila jen jemu. Roland si má pochopitelně zařídit jiný život. Co by ostatně pro pár šustivých papírků neudělal.
Najednou se ukáže, co by ti dva, před pár hodinami ještě věrní jeden druhému, dokázali udělat pro peníze.
Tolik sobeckosti, krátkozrakosti těžko jinde najdete. Na tomto místě je také patrné, že se tu nejvíc Pernetová s Písaříkem vyřádila. Mrkvičkův Osvald zde zůstává pouze jako udivený čekatel. Rej pletich a úskoků nestačíte sledovat.

Tato karikatura dnešní společnosti se vydařila na jedničku. Mocné prachy vítězí nade vším. A divák se ptá, kam se náhle vytratila láska, porozumění a lidskost?
Když už se ale přestává orientovat a vlastně nic nechápe, nastává další obrat.
Autor Jaan Tätte  na rozdíl od svých kolegů, ale nesetrvá v hranicích absurdního dramatu. Druhá půle představení totiž všechny vyprávěnky starého malíře logicky vysvětlí.

Reklamní slogany hovoří o moderní pohádce. Já bych to pohádkou nenazvala. Jde o příběh veskrze aktuální, ale zároveň nadčasový. Nejvíce mě  ohromilo, že se i dnes najde dramatik, který nechce šokovat za každou cenu. Dokáže napsat vtipné a řízné dialogy a jeho dílo má nějaký hlubší smysl.

Navíc v ABC ho určitě vzali za ten správný konec. Nechali vyznít slova a myšlenky. Nevystavěli tím pádem představení na laciných a křečovitých efektech, což se tak často zneužívá.

&Skoda, že Jaan Tätte  nepořádá kurzy pro „mladé“ dramatiky i v Čechách. Mnozí by je opravdu potřebovali... 

Zdroj obrázku: Česká televize