Na plechárně tam je nářez
09.01.2012
Martina Bittnerová
Literatura
Skupina Tři sestry zpívala sice o restauraci Na Kovárně, nicméně mi kniha Johna Steinbecka jejich skladbu připomněla. A musím říct, že nejen názvem. V obou případech se totiž dost pije a také rezignuje na normální život.
Ovšem můžeme si položit otázku, kdo určuje, co je normální a co není. Pro hrdiny románu Na plechárně se běžné dny odehrávají v intencích, nad nimiž zůstává rozum stát.
Anotace uvádí, že na Plechárně je nejhumornější dílo z pera spisovatele Steinbecka. Saturnina však nečekejte, více než humorné, připadá mi celkové vyznění tragikomické až tragické.
Ve světě ohraničeném jednou ulicí se neodehrávají významná dramata, nýbrž se v něm komíhá několik pitoreskních figurek. Nechybí tu nevěstinec, nebo obchod Číňana, který prodává naprosto vše a vlastně i to, co nikdo nepotřebuje. V konzervárnách pracují dělníci, Mackova partička tam dochází jen tehdy, když musí.
I v jiných městech, než v Monterey, přežívají desítky lidí, jen kvůli tomu, že jim přežívání stačí. Vždycky však potřebují někoho, na jehož úkor jejich lenost půjde. V tomto případě se jedná o doktora a jeho laboratoř. Ten totiž sbírá mořské potvory a všelijaká zvířata na kšeft a občas potřebuje od místních asociálů pomoct. V tom okamžiku se dostává do akce Mackova parta. Její členové a zoufalci v jednom mají zvláštní představu o morálce, nevadí jim krást, lhát a vymlouvat se.
Steinbeck píše o lidech, kteří stojí za zvýšenou pozornost sociologů a statistikům drobných kriminálních přečinů. Přesto se jim snaží vkládat do úst specifickou moudrost přetékající až do pseudofilosofických úvah. Na druhou stranu neklade žádné otázky a ani na ně neodpovídá. Vše tu plyne svým životem a hojně se zalévá alkoholem.
Některé pasáže přímo nudí, to když autor popisuje krajinu, či mořské pobřeží. Občas se čtenář v kapitolách ztrácí, protože hledá smysl sdělení. Mnohdy marně. Vždyť se tu jen míhají jednotlivé příběhy a staví se jako šablonky. Úhledně jedna vedle druhé.
Překladatelka Zdenka Wattersonová odvedla ale dobrou práci. Podařilo se jí vystihnout atmosféru místa beznaděje. Navíc pěkná obálka i ilustrace dávají publikaci zajímavý rozměr. V podobné úpravě dnes knížky příliš často nevídáme. Parádičky a fangle by však neměly přehlušit obsah.
Určitě se nestanu členkou fanklubu románu Na plechárně. Od beletrie čekám prostě trochu víc. I světově proslulý spisovatel ale někdy ujede. Stane se.
John Steinbeck
Na plechárně
nakladatelství Dokořán 2011
Zdroj obrázku: dokoran.cz