Pánové možná řeknou, že "krotit" ženu je třeba. Jinak vám přeroste přes hlavu. Jiný názor budou jít ženy a zvláště pak ty emancipované. Že s ženami měli problém nejen muži současnosti, ale i ti žijící v renesanční Padově, se podařilo nejlepšímu dramatikovi všech dob Williamu Shakespearovi vyjádřit ve svérázné komedii, možná bychom měli lépe říkat frašce, kterou znají a milují diváci všech kulturních zemí světa. Není podstatné, že pochází původně z mnohem starší hry. Příběh zásnub dvou dcer bohatého padovského šlechtice Baptisty dává příležitost rozehrát nespočet humorných situací a bujné veselí se přenáší i na diváky.

Filmové zpracování Franca Zeffirelliho vzniklo již v roce 1967 a od té doby se stále těší přízni diváků. Režisérovi se mistrně podařilo evokovat život renesanční Padovy, přičemž byl zjevně ovlivněn plátny italských malířů 16. století.

Příběh je dostatečně známý, tak alespoň v kostce připomeňme, že se hledá ženich pro starší dceru Kateřinu šlechtice Baptisty Minoly. Mladší Blanka má hned tři nápadníky, kteří se rvou o její ruku, ona si však klade podmínku: svoje ano řekne ženichovi až poté, co se vdá její starší sestra. A v tom je problém. Kateřina je sice hezká dívka, to každý uzná, ale jinak je hubatá, nezkrotná a divoká a občas z ní srší zloba. Nikdo z padovských mládenců si na ni netroufá. Až se najde mladý veronský šlechtic Petruccio, přicházející do Padovy se zjevným úmyslem najít si nevěstu s bohatým věnem. Vzal by i šeredu a návrh Blančiných milenců, aby se zajímal o Kateřinu, mu přijde vhod. Brzy však narazí, a, jak se říká, kosa padne na kámen. Petruccio nezůstane Kateřině nic dlužen, na každou její urážku má odpověď, čímž ji vydráždí k nepříčetnosti. Jak to mezi nimi dopadne už není nutno prozrazovat. Snad jen to, že "krocení" bude bujaré, komické, že v celém příběhu nastanou pořádné zmatky jak mezi dvojicí tak i mezi nápadníky. Podaří se Petrucciovi Kateřinu "zkrotit" a udělat z ní hodnou, poslušnou a laskavou ženušku?

Podle názoru většiny filmových kritiků je tento film jednou z nejlepších adaptací Shakespeara od dob nepřekonatelných shakespearovských filmů Laurence Oliviera a Orsona Wellese. Pro Franca Zeffirelliho, žáka slavného italského režiséra Luchina Viscontiho a úspěšného dramatika, to byla první významná filmová příležitost, jíž se chopil s plnou vervou. S takovou, že ho Shakepeare inspiroval natolik, že se k jeho dílu vrátil o rok později slavným modernizovaným přepisem dramatu ROMEO A JULIE (psali jsme o něm v Rozhledně 8. dubna 2011 - viz http://www.webmagazin.cz/index.php?stype - =all&id=11250) - a v další jeho tvorbě najdeme i OTELLA a HAMLETA.

Filmové ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY dalo vynikají hereckou příležitost manželskému páru Elizabeth Taylorové (1932-2011) a Richardu Burtonovi (1925-1984). Svoje party sehrála dvojice dokonale - podle zlých jazyků možná i proto, že podobné "krocení" a "italská" divoká domácnost vládla i v jejich tehdejším vztahu takže Liz tu fúrii prý nemusela ani moc hrát...
Foto: sens.cz, cinelogue.com