Když nepomáhají prášky a alkohol uchýlí se bývalý úspěšný sportovec do ústraní a dělá hlídače lyžařského areálu. Když se dozví, že někde na severu se narodilo jeho dítě, vydá se na podivnou a poetickou 1100 km dlouhou cestu Norskem na sněhové rolbě. S sebou si nevezme jiné zásoby než 5 litrů alkoholu. Během putování úchvatnou ledovou krajinou se setkává s dalšími citlivými a zmatenými dušemi, které přispějí k tomu, aby Jomar i přes zřejmou neochotu a zdráhavost svou pouť dokončil.
 

Roku 2005 jsem trpěl depresemi, které se brzy proměnily v záchvaty úzkosti a paniky.
Jednoho dne jsem projížděl okolo starého lyžařského vleku, na kterém jsem jako dítě jezdil. Zastavil jsem a přemýšlel nad všemi těmi podivnými týpky, kteří tu tehdy pracovali. Vždycky byli naštvaní a utahaní a táhl z nich chlast. Právě tehdy, u toho vleku, se zrodila postava Jomara.

Slova režiséra filmu RUNE DENSTADA LANGLOA:
 

Film NA SEVER je plný suchého severského humoru s úchvatnými pohledy na velkolepou severskou krajinu. Film získal ceny na newyorském a berlínském festivalu.

Místy úsměvný, místy ztrapňující příběh NA SEVER bývá sice řazen mezi „road-movie“, filmy cesty - (jde o cestu na sněžném skutru severskou pustinou.) Ovšem road-movie jsou v pravém slova smyslu filmy odehrávající se na silnici. Tento přímět věak nesedí i z jiného důvodu - režisér se více než zážitků z cesty dotýká osamění, ať již dobrovolného či vnuceného, vypráví o hledání ztracených citových vazeb, o vystoupení z deprese, o něž se právě postižený musí přičinit nejvíce. Nepomohou hospitalizace v nemocnici ani lék.

Trpící lidská duše je obvyklé téma Seveřanů - vzpomeňme jen na Bergmana. Sympatie pro Jomar možná budete ve své duši chvíli hledat. Jeho role je však dobře zahrána hercem, který se jmenuje ANDRES BAASMO CHRISTIANSEN a patří v současnosti k jedné z největších norských hereckých hvězd. Z údajů distributora plyne, že se narodil roku 1976 (je mu tedy 33 let) jedné chladné lednové noci a že v roce 2000 ukončil studia na Národní umělecké akademii - od té doby se věnuje filmu a divadlu. V roce 2004 získal cenu norské Národní akademie AMANDA (obdoba Českého lva) za roli ve filmu KÁMO&S (podivínský dobromyslný domácí, u něhož bydlí dva recesisté, kteří jednoho dne ztratí v TV studiu kazety s natočenými blbostmi a ty se dostanou do vysílání a oni začnou být slavní).

Kromě Kristiansena všechny ostatní role hrají neherci, kteří stanuli poprvé před kamerou. Režisér neváhal obsadit řadu rolí svými přáteli a rodinnými příslušníky např. babičku dívky Lotte, která hrdinu zachraňuje při sněžné slepotě, hraje paní, která před mnoha lety vedla dětský divadelní kroužek, v němž režisér vystupoval. Největší problém prý bylo najít osmdesátiletého poustevníka z kmene Sámů, který by se nebál kamery. Vedoucí castingu procestovala celé severní Norsko až na radu recepční hotelu se setkala se starcem, který žil úplně sám na opuštěném fjordu. Tak objevila Aila.

V lyžařských kaskadérských scénách vystoupili režisérovi přátelé, z nichž jeden RONY DAHL býval jedním z deseti nejlepších free-lyžařů světa než jeho kariéru ukončilo zranění.

O Matsu Sjogardu Petersenovi - mladíkovi, který hraje postavu UIlrika (chlapce s bagrem, který má strach z gayů a dovede se opít pomocí menstruačních tamponů) se začalo po filmu mluvit jako o hvězdné naději norského filmu.

Zajímavé je třeba i to, že ve filmu se objevuje vojenská jednotka - ta je opravdová, na tom místě měla skutečně své cvičiště, kde se připravovali na boje v Afganistánu - což ale filmaři předem nevěděli, jednotku objevili čirou náhodou.

Film si kromě norských výročních cen odnesl ocenění z Berlinale a z newyorského festivalu. Jak napsala Mirka Spáčilová: "Film má nádhernou atmosféru - úsměvně hořkou a objevitelsky panenskou." - a to se točil za polárním kruhem v nejdrsnějších měsících únoru a březnu při teplotě většinou kolem minus 25 stupňů...

Specificky skandinávský humor zabírá prý v Čechách dobře (islandský režisér Fridrik Thor Fridrikson dokonce tvrdí, že z Evropanů mu Češi rozumějí nejlépe). Režisér Langlo dodává: "Humor se u nás obejde bez slov. Často vzniká v absurdních situacích - je to takový smutný humor, co vás chytne za srdce. Můj film plyne přesně v tomhle rytmu - melancholie se střídá s absurdním humorem."

Zbývá představit režiséra - RUNE DENSTAD LANGLO - 38 letý autor původně dokumentarista (jeho film UPŘÍMNÝ NA 99% o hiphopové formaci FORENTE MINORITER byl u nás uveden v rámci festivalu JEDEN SVĚT. NA SEVER je jeho celovečerním debutem.